Porad mame tak trosku smisene pocity o tom, jake to v Peru asi bude....zivot beznych lidi, jejich mentalita, zvyky, priroda, pocasi, tradicni jidla, historie apod. Do Peru sice jezdi spousta turistu, ovsem je to preci jen rozvojova zeme nachazejici se v oblasti, kde pasovani drog z Bolivie neni zadnym tabu.
Peru je rozdeleno do 25 regionu a cela zeme cita neco pres 30 milionu obyvatel. Krome puvodnich obyvatel Peru (taktez nazyvanych Amerindians) tuto zemi povazuje za svuj domov znacna cast Evropanu, Africanu a Asiatu. Krome spanelstiny, kterou si budeme muset oprasit, se tu lide domlouvaji jazykem Quechuan ci mistnimi dialekty. V turistickych oblastech se s lidmi pracujicimi v turistickem ruchu domluvite anglictinou, kterou ovladaji na zakladni urovni.
My mame na navstevu Peru 14 dni, coz se nekomu muze zdat, ze neni moc, kdyz vezmete v potaz to, jak je tahle zeme velika (3. nejvetsi zeme jizni ameriky) a co vsechno se da videt. My jsme ale chteli videt predevsim Machu Picchu, jezero Titikaka a jeho plovouci "slamene" ostrovy, Colca Kanon a obrazce na planine Nazca. Plan hezky, ale skutecnost trosku jina :-) Casove by se to zvladlo, ale na kazdem miste bychom stravili tak 2-3 dny. Polevila jsem proto z mych naroku a Colca Kanon a Obrazce Nazca se skrtly ze seznamu. Misto toho jsme se rozhodli stravit vetsinu casu v oblasti Cusca a Puna. Na jezere Titikaka jsme si zajistili nocleh v mistni rodine na jednom z ostruvku, v oblasti Puno travime celkem 3 dny, v Cuscu travime cca 4 dny a na Inca Trail Tracku travime dalsi 4 dny. Dojet vlakem az na vrchol nam prijde jako podvod, a tak se rozhodujeme pro 4 denni track se vsim vsudy.
Neco malo o planovani tohoto vyletu:
- v pripade, ze chcete navstivit Machu Picchu, planujte cca 9 mesicu dopredu. To plati i pro ubytovani predevsim ve meste Cusco. Vlada reguluje pocet navstevniku Machu Picchu a omezila jej. Ruzne zdroje uvadeji ruzna cisla, ale pocet navstevniku byl regulovan priblizne na 4500 lidi denne. Inka Trail Track nelze podniknout bez pruvodce. Ujistete se, ze spolecnost, kterou si vyberete (je jich ohromne mnozstvi) je solidni, je na trhu dostatecne dlouho, ma kladne ohlasy od ostatnich navstevniku a zachazi se svymi sherpy/nosici dustojne. Platili jsme cca USD 600 a k tomu jsme jeste dostali instrukce jake zpropitne mame dat nasemu pruvodci, jeho asistentovi, kuchari a tymu nosicu, kteri se starali o nase stany, kuchyn apod. Nejdriv nam to prislo absurdni, ale je pravda, ze si vsichni nejake to zpropitne zaslouzi. Odvadeji skvelou a tezkou praci.
- Wayna Picchu neboli Huyana Picchu je hora naproti Machu Picchu a naskytne se vam z ni uchvatny pohled z druhe strany Machu Picchu. Opet musite s dostatecnym predstihem zamluvit listky, protoze je denni limit navstevniku omezen na cca 400. Jedna skupina (max 200 lidi) vyrazi v 8 a druha (dalsich max 200 lidi) v 10 rano.
- protoze vsechno budete resit a objednavat na dalku, uchovavejte si veskerou komunikaci, kopie emailu a potvrzeni rezervaci. Vytisknout si vse a vzit si to s sebou neni od veci.
- Ockovani: Pokud vyrazite z Australie, je treba se nechat ockovat proti zlute zimnici (yellow fever). Pro lidi, kteri cestuji a vraceji se do Australie je toto ockovani povinne. V pripade, ze se budete pohybovat v dzungli, je treba si poridit i ockovani proti malarii. Ockovani proti zloutence typu A a B je jen bonus a neni vyzadovano. Vice o ockovani ZDE.
- nepodcenujte vyskovou nemoc a obstarejte si bud Gingko tablety ci Diamox (Acetazolamide), ktere pomohou vasemu telu vyrovnat se s vyskovou nemoci. Nechcete preci, aby vyskova nemoc prekazila takovou cestu. Vysledek nemusi byt 100%, ale je to vyborna prevence. Kazdy, ale reaguje jinak. Nezalezi na tom v jake kondici jste, zda-li jste vrcholovy sportovec ci gaucovy povalec. Muze to postihnout kazdeho, ovsem nekdo to pociti jen malo, nekdo trpi jak pes nekolik dni. Zdroju o vyskove nemoci je spousta, jeden z nich muzete najit treba ZDE.
Dalsim zpusobem jak se poprat s vyskovou nemoci je koka. V Peru, narozdil od ostatnich zemi, je koka naprosto legalni. Produkty s obsahem koky sezenete na kazdem rohu - listy ke zvykani, caj (mate de coca), ktery vam nabidnou snad v kazdem hotelu jako pozornost, susenky s kokou, coca candy, ci zeleny prasek, ktery se pridava do smoothies nebo polevek apod. Koka se z lekarskeho hlediska vyuziva predevsim k prekonani unavy, hladu a zizne a nebo jako anestetikum
- Ujistete se, ze bankovky americkych dolaru ci peruanskych soles jsou neposkozene ci nezmuchlane. V Peru je v obehu cca 9 milionu faleskych dolaru a vsichni velmi dukladne kontroluji kazdou bankovku. Ja mela dve bankovky lehce natrzene, coz by v Americe nebyl zadny problem. V Peru jsem je ale nemohla udat a zadna smenarna ani banka je nechtela prijmout a vymenit.
Tak...a vyrazime. Nas vylet do Peru zacina ve stredu ve 3:50 rano. Musime byt na letisti v 6 a doresit nase zpatecni lety, ktere letecka spolecnost LAN nekolikrat zmenila a nam tim zpusobila spoustu neprijemnosti. Ridic autobusu linky 400 z Mascotu na letiste byl zrejme v praci prvni den a neustale se ptal lidi v autobusu kde ze to tedy ma zatocit na domestic airport a kudy tudy na international airport :) nastesti ozzici jsou i po ranu prijemni a radi ridici, do ktereho pruhu se ma zaradit, a kde ma odbocit, prestoze ma pred sebou obrovske modre cedule s napisem International Airport. Jsme na letisti, hura! Ted zbyva doresit ty letenky. Jedna se o Qantas let operovany spolecnosti LAN. Zastupkyne spolecnosti LAN se ale nezdaji byt prilis kompetentni a nabizeji nam zpatecni let o den dele, coz nam uplne nevyhovuje a vyjednavame dal. Nakonec tedy meni vnitrostatni lety v Peru (taktez od spolecnosti LAN) tak, abychom stihli zpatecni let. Je to sice dost brzy, ale jsme radi i za to.
Cesta tam se vsemy prestupy a cekanim na letistich v Aucklandu a Santiagu trva zhruba 23 hodin. Zpet je to potom kolem 28 hodin. Letime pres Novy Zeland do Santiaga a odtud do Limy.
Tady je mapka toho jak jsme se dostali do Peru.
- Ujistete se, ze bankovky americkych dolaru ci peruanskych soles jsou neposkozene ci nezmuchlane. V Peru je v obehu cca 9 milionu faleskych dolaru a vsichni velmi dukladne kontroluji kazdou bankovku. Ja mela dve bankovky lehce natrzene, coz by v Americe nebyl zadny problem. V Peru jsem je ale nemohla udat a zadna smenarna ani banka je nechtela prijmout a vymenit.
Tak...a vyrazime. Nas vylet do Peru zacina ve stredu ve 3:50 rano. Musime byt na letisti v 6 a doresit nase zpatecni lety, ktere letecka spolecnost LAN nekolikrat zmenila a nam tim zpusobila spoustu neprijemnosti. Ridic autobusu linky 400 z Mascotu na letiste byl zrejme v praci prvni den a neustale se ptal lidi v autobusu kde ze to tedy ma zatocit na domestic airport a kudy tudy na international airport :) nastesti ozzici jsou i po ranu prijemni a radi ridici, do ktereho pruhu se ma zaradit, a kde ma odbocit, prestoze ma pred sebou obrovske modre cedule s napisem International Airport. Jsme na letisti, hura! Ted zbyva doresit ty letenky. Jedna se o Qantas let operovany spolecnosti LAN. Zastupkyne spolecnosti LAN se ale nezdaji byt prilis kompetentni a nabizeji nam zpatecni let o den dele, coz nam uplne nevyhovuje a vyjednavame dal. Nakonec tedy meni vnitrostatni lety v Peru (taktez od spolecnosti LAN) tak, abychom stihli zpatecni let. Je to sice dost brzy, ale jsme radi i za to.
Cesta tam se vsemy prestupy a cekanim na letistich v Aucklandu a Santiagu trva zhruba 23 hodin. Zpet je to potom kolem 28 hodin. Letime pres Novy Zeland do Santiaga a odtud do Limy.
Tady je mapka toho jak jsme se dostali do Peru.
A tady zase nase vnitrostatni putovani po Peru
V Lime na letisti na nas ma cekat ridic z hotelu, ktery jsme objednali, ale nikde nikdo. Davame mu 15 minut, coz je na peruance malo a volame do hotelu co se jako deje. Po dalsich asi 15 minutach k nam prijde chlapik s vitezoslavnym usmevem na tvari. Po ceste z letiste obdivujeme mistni slumy a chudobu kolem. Polorozborene nebo nedostavene domy, odpadky vsude na ulicich a spousta psu, kteri se snazi vylovit nejaky ten poklad v haldach odpadku. Ridic nas ujistuje, ze tohle neni bezpecna ctvrt, ale ze my jedeme do pekne oblasti. Hotel se opravdu nachazi v lepsi oblasti, ovsem pro nas je to stale trosku sok. Na hotelu se prevlikame, v Lime je prijemnych 26 stupnu a jdeme na veceri do restaurace hned naproti hotelu. Peruanske soles jeste nemame tak musime platit americkymi dolary, coz pro mistni nastesti neni problem. Davame si nejake nudle a ryzi s kurecim a se zeleninou a zalevame to litrovou Inka Kolou - jedovate zlutou peruanskou limonadou, ktera chutna jako tutti frutti nebo jako zubni pasta perlicka v tekute forme :)
Nase spanelstina je limitovana na pouhe zakladni fraze a jakmile se nas nekdo na neco zepta, tak trosku tapeme, ale domlouvame se :) po veceri se vrhame do sprchy a do postele a rano po snidani, ktera se sklada mimo jine i z "mate de coca" opet vyrazime na letiste, tentokrat vnitrostatni, a presouvame se do Juliacy u jezera Titicaca.
Puno:
Ihned po priletu do Juliacy nas opet sokuje v jakych podminkach tu lide ziji. Jezero Titicaca je nejvyse polozene splavne jezero na svete a nachazi se v nadmorske vysce kolem 3800 m.n.m na hranicich Peru a Bolivie. Tim padem dostavame dalsi sok v podobe tzv. "vyskove nemoci". Srdce busi jako o zavod, ale zatim dobry. Vice pocitujeme po par hodinach uz na hotelu ve meste Puno (asi hodinku autem od Juliacy), kde nam recepcni ochotne prinasi na pokoj dva salky s varici vodou a talirek s listky koky. Nezdraham se ani okamzik a laduju listky do vody. Caj nechutna nijak vyrazne, prirovnala bych ho k obycejnemu bylinkovemu caji, ovsem s uzasnymi ucinky! :) bolest hlavy a motani ustupuje, trosku si pomahame jeste Inka Kolou a je nam o neco lip.
Schody a kopce ovsem vylezame s obtizemi a dychame tezce. Obcas se ozve brneni prstu, dlani ci rtu. Rana byvaji nejhorsi, a proto si pravidelne dopravame caj z koky. Ja k tomu beru jeste jiz zmineny Diamox na vyskovou nemoc. Prvni dny se nema nic prehanet a je nam jasne proc. Vydavame se tedy po okoli historickeho centra Puna, kde je turisticka promenada s restauracemi, suvenyry, kosteliky a namestimi. Vecer jdeme na jidlo do restaurace s tradicnim peruanskym programem pro turisty, ktery spociva v predvadeni typickych tancu, hry na nastroje a zpev peruancu. Davame si tradicni polevku s quinoou a medailonky z alpaky s mistnimi brambory. Peru je mimo jine zeme brambor a maji jich tu na tisic druhu, na coz jsou nalezite pysni. Porce jsou tu obrovske a ja opet nedojidam. V noci se nekolikrat budime, nespi se dobre, lapame po dechu a mame neustale zizen. Telo si zada vodu, ktera taktez napomaha s vyrovnavanim se s vyskovou nemoci.
Druhy den vyrazime na dvoudenni vylet po jezere Titicaca. Navstivime slamene plovouci ostrovy Uros a prespime v mistni rodine na ostrove Amantani a seznamime se s jejich zivotem a tradicemi. Dale budeme pokracovat na ostrov Taquile a zpet do Puna. Plovouci ostrovy jsou uchvatne a na kazdem zije nekolik rodin.
Rakosy, ze kterych jsou postavene rostou primo na jezere a to v hojnem mnozstvi. Zakladem je hlina s koreny techto rakosu. Na tomto zaklade, ktery se musi ukotvit nekolika lany, je naskladano nekolik vrstev dalsich a dalsich rakosu. Jednotlive vrstvy postupne uhnivaji, a tak je treba neustale dalsi vrstvy dodavat. V pripade, ze ostrov po nekolika letech doslouzi, mistni borci jsou schopni postavit novy rakosovy ostrov za mesic a prestehovat celou vesnicku. Jedinym zklamanim bylo to, ze jsou tyto ostrovy tolik zmedializovane, ze se i zde vsechno toci kolem turistu a suvenyru. Mistni jsou velice ochotni vam ukazat jak stavi ostov, jak zijou a hospodari, ale samozrejme nechteji to zadarmo. Maji vecne natazenou ruku a chteji zpropitne. Jejich ekonomiku ovsem podporujeme nekolika soles. Deti na techto ostrovech moc neuvidite. Udajne je to spise na duchod a mladi vidi vice prilezitosti na pevnine, kam se take stehuji. Ovsem i na techto ostrovech funguje skola, ve ktere uci ucitel z pevniny.
Ostrov Amantani je klasicky ostrov, na kterem zije neco kolem 4000 lidi, kteri stejne tak jako obyvatele ostrovu Uros mluvi spanelsky a dale take jazykem Qechuan. Po prijezdu na ostrov si nas rodiny rozdelily a odvedly do svych skromnych pribytku. Vzhledem k tomu, ze mame jen zaklady spanelstiny a nase "Mama" neumi anglicky, je nase komunikace vice nez komicka :) ale vzajemne si rozumime :)
Dopravni prostredky tu neexistuji, ani kola. Ostrovy nemaji poradnou infrastrukturu, sviti jen par lamp kolem namesticka a jedna mistnost v domacnosti, cesticky blatene nebo dlazdene velkymi oblymi kameny. Svahy jsou prikre a strme, takze nejlepsim dopravnim prostredkem je kun nebo osel. Vsude se chodi pesky a naprosto vsechno se taha na zadech v podomacku upletenem pestrobarevnem prehozu. Pokud chcete vyfotit mistniho obyvatele, jeho deti ci zvire, ktere mu patri, pripravte si 1 soles. Ani tady neni nic zadarmo :)
Po skutecne vytecnem 100% organic obede, ktery nam pripravila nase "Mama" se vydavame na vrchol Pachatata, ktery se nachazi v nadmorske vysce 4100 metru. Funime a delame pravidelne zastavky. Stale jeste nejsme na 100% vyrovnani s vyskovou nemoci. Cestu samozrejme lemuji mistni trhovkyne, snazici se prodat svetry z alpaky, ponozky, cepice, naramky apod. Vyhled od ruin chramu Pachatata je dechberouci. Zelene terasy, jezero, kam jen oko dohledne, zapad slunce, blizici se bourka a policka s kukurici a quinoou.
Nase spanelstina je limitovana na pouhe zakladni fraze a jakmile se nas nekdo na neco zepta, tak trosku tapeme, ale domlouvame se :) po veceri se vrhame do sprchy a do postele a rano po snidani, ktera se sklada mimo jine i z "mate de coca" opet vyrazime na letiste, tentokrat vnitrostatni, a presouvame se do Juliacy u jezera Titicaca.
Puno:
Ihned po priletu do Juliacy nas opet sokuje v jakych podminkach tu lide ziji. Jezero Titicaca je nejvyse polozene splavne jezero na svete a nachazi se v nadmorske vysce kolem 3800 m.n.m na hranicich Peru a Bolivie. Tim padem dostavame dalsi sok v podobe tzv. "vyskove nemoci". Srdce busi jako o zavod, ale zatim dobry. Vice pocitujeme po par hodinach uz na hotelu ve meste Puno (asi hodinku autem od Juliacy), kde nam recepcni ochotne prinasi na pokoj dva salky s varici vodou a talirek s listky koky. Nezdraham se ani okamzik a laduju listky do vody. Caj nechutna nijak vyrazne, prirovnala bych ho k obycejnemu bylinkovemu caji, ovsem s uzasnymi ucinky! :) bolest hlavy a motani ustupuje, trosku si pomahame jeste Inka Kolou a je nam o neco lip.
Schody a kopce ovsem vylezame s obtizemi a dychame tezce. Obcas se ozve brneni prstu, dlani ci rtu. Rana byvaji nejhorsi, a proto si pravidelne dopravame caj z koky. Ja k tomu beru jeste jiz zmineny Diamox na vyskovou nemoc. Prvni dny se nema nic prehanet a je nam jasne proc. Vydavame se tedy po okoli historickeho centra Puna, kde je turisticka promenada s restauracemi, suvenyry, kosteliky a namestimi. Vecer jdeme na jidlo do restaurace s tradicnim peruanskym programem pro turisty, ktery spociva v predvadeni typickych tancu, hry na nastroje a zpev peruancu. Davame si tradicni polevku s quinoou a medailonky z alpaky s mistnimi brambory. Peru je mimo jine zeme brambor a maji jich tu na tisic druhu, na coz jsou nalezite pysni. Porce jsou tu obrovske a ja opet nedojidam. V noci se nekolikrat budime, nespi se dobre, lapame po dechu a mame neustale zizen. Telo si zada vodu, ktera taktez napomaha s vyrovnavanim se s vyskovou nemoci.
Druhy den vyrazime na dvoudenni vylet po jezere Titicaca. Navstivime slamene plovouci ostrovy Uros a prespime v mistni rodine na ostrove Amantani a seznamime se s jejich zivotem a tradicemi. Dale budeme pokracovat na ostrov Taquile a zpet do Puna. Plovouci ostrovy jsou uchvatne a na kazdem zije nekolik rodin.
Rakosy, ze kterych jsou postavene rostou primo na jezere a to v hojnem mnozstvi. Zakladem je hlina s koreny techto rakosu. Na tomto zaklade, ktery se musi ukotvit nekolika lany, je naskladano nekolik vrstev dalsich a dalsich rakosu. Jednotlive vrstvy postupne uhnivaji, a tak je treba neustale dalsi vrstvy dodavat. V pripade, ze ostrov po nekolika letech doslouzi, mistni borci jsou schopni postavit novy rakosovy ostrov za mesic a prestehovat celou vesnicku. Jedinym zklamanim bylo to, ze jsou tyto ostrovy tolik zmedializovane, ze se i zde vsechno toci kolem turistu a suvenyru. Mistni jsou velice ochotni vam ukazat jak stavi ostov, jak zijou a hospodari, ale samozrejme nechteji to zadarmo. Maji vecne natazenou ruku a chteji zpropitne. Jejich ekonomiku ovsem podporujeme nekolika soles. Deti na techto ostrovech moc neuvidite. Udajne je to spise na duchod a mladi vidi vice prilezitosti na pevnine, kam se take stehuji. Ovsem i na techto ostrovech funguje skola, ve ktere uci ucitel z pevniny.
Ostrov Amantani je klasicky ostrov, na kterem zije neco kolem 4000 lidi, kteri stejne tak jako obyvatele ostrovu Uros mluvi spanelsky a dale take jazykem Qechuan. Po prijezdu na ostrov si nas rodiny rozdelily a odvedly do svych skromnych pribytku. Vzhledem k tomu, ze mame jen zaklady spanelstiny a nase "Mama" neumi anglicky, je nase komunikace vice nez komicka :) ale vzajemne si rozumime :)
Dopravni prostredky tu neexistuji, ani kola. Ostrovy nemaji poradnou infrastrukturu, sviti jen par lamp kolem namesticka a jedna mistnost v domacnosti, cesticky blatene nebo dlazdene velkymi oblymi kameny. Svahy jsou prikre a strme, takze nejlepsim dopravnim prostredkem je kun nebo osel. Vsude se chodi pesky a naprosto vsechno se taha na zadech v podomacku upletenem pestrobarevnem prehozu. Pokud chcete vyfotit mistniho obyvatele, jeho deti ci zvire, ktere mu patri, pripravte si 1 soles. Ani tady neni nic zadarmo :)
Po skutecne vytecnem 100% organic obede, ktery nam pripravila nase "Mama" se vydavame na vrchol Pachatata, ktery se nachazi v nadmorske vysce 4100 metru. Funime a delame pravidelne zastavky. Stale jeste nejsme na 100% vyrovnani s vyskovou nemoci. Cestu samozrejme lemuji mistni trhovkyne, snazici se prodat svetry z alpaky, ponozky, cepice, naramky apod. Vyhled od ruin chramu Pachatata je dechberouci. Zelene terasy, jezero, kam jen oko dohledne, zapad slunce, blizici se bourka a policka s kukurici a quinoou.
 |
| Cesta na Pachatata |
 |
| bez ohledu na vek, lidi makaji do posledniho okamziku |
Fouka silny a studeny vitr takze foceni urychlujeme a vydavame se zpet "domu". Uz se stejne seri. Ceka nas vecere, opet vyborna. Quinoa polevka, placky z osliho syra pripominajici haloumi, ryze a brambory + coca a muña caj. Muña je mistni bylina pripominajici matu, udajne napomaha traveni a pry se vyborne hodi do caje s kokou. Jsme unaveni, bojujeme s jet lagem, vyskovou nemoci a obecne unavou po vyslapu na vrchol ostrova, takze jdeme spat se slepicema :) v noci teplota klesa k nule, takze ja navlekam 5 vrstev, cepici a rukavice a sunu se do spacaku. Vsude je krasne ticho. Rano se probouzime a obloha je blankytne modra.
 |
| Nase hostitelky |
Po snidani se loucime s nasi rodinou a vydavame se na ostrov Taquile, kde jdeme na mensi prochazku a davame si obed s vyhledem, jak jinak nez na jezero a pomalu se chystame zpet do Puna a loucime se s nasi skupinkou, se kterou jsme stravili dva dny.
 |
| ostrov Taquile |
Cusco:
Rano nas ridic odvazi na letiste do Juliacy a my mame namireno do Cusca. Pristavame s predstihem, coz je na peruanske zvyky dost neobvykle a opet cekame na odvoz, ktery se zda, ze na nas opet zapomnel. Mistni taxikari se nas snazi premluvit a odvezt nas, my si ale trvame na odvozu z hotelu. Volam do hotelu a ten objednava klasickeho taxika, ktery stal celou dobu pred letistem. Hotel je uzasny, se spanelsko-peruanskym nadechem a nase panoramic suite ma uzasny vyhled na cele historicke centrum Cusca a okolni kopce. Obzvlaste nocni vyhled stoji za to. Cusco je cca 3400 m.n.m., takze je tu tepleji nez v Punu a my vyrazime do historickeho centra, na Plaza de Armas, bloudime v prilehlych ulickach a chceme si vymenit nejake penize.
 |
| Vyhled z hotelu |
 |
| Plaza de Armas, Cusco |
Dalsi den jsme se nechali inspirovat mistnim turistickym okruhem, ktery nas zavedl do oblasti San Blas, puvodni crvrti s uzasnym charakterem. Zbytek dne courame a shanime klobouk na track pro Luckyho a po necelych 4 hodinach :) (trosku prehanim) nachazime jeden, ktery mu sedi! Po zbytek dne si balime a pripravujeme na Inka Trail Track. Tady je mapka toho co nas ceka a co nas nemine :)
Rano budicek ve 4:40 a bus nas vyzvedava o pul hodinky dele. Nabirame dalsi cleny skupiny a pak jedeme asi 2,5 hodinky na tzv. Km 82, coz je nas vychozi bod. Po ceste stavime ve meste Ollantaytambo, kde kupujeme snidani a koku na mistnim trhu.
 |
| Zacatek Tracku |
Po ceste stavime na nekolika vyznamnych mistech, kde se dochovaly ruiny staveb Inku.
 |
| Prvni paprsky slunce na ledovci |
 |
| Lamy na Intipata |
 |
| Pohled do udoli z Intipata |
 |
| Vinay Wayna |
Pocasi nam opet preje a po poledni na nas dokonce ceka prekvapeni v podobe vysneneho Machu Picchu. Okamzite fotime, ale zacina poprchavat. Fotime ze vsech moznych uhlu, s lamou, bez lamy, selfie, panorama, proste vsechno co jde :) Pocasi se umoudri za par minut, ale jen na chvilku. Po ceste z Machu Picchu dolu do kempu nas chyta rychly slejvak, ktery ale za cca 20 minut slabne a nam je zase hej :) jen ta kolena uz neslouzi! Kolena dostala zabrat co proto. Jeste, ze jsme meli hulky. Pred spanim jsem dokonce stihla dat i ledovou sprchu, ale jen hodne opatrne :) Po veceri jsme se rozloucili s tymem nosicu, kucharu a vubec vsech, kteri nam tento zazitek umoznili a my tim padem nemuseli tahat svoje jidlo, stany apod. Noc v kempu nedaleko Aguas Calientes byla tepla a spalo se nejlip za celou dobu na tracku.
Rano opet budicek ve 4:30 a supajdime si to s bagazi do Aguas Calientes na bus, kde uz se tvori nekolika set metrova fronta lidi, kteri chteji videt vychod slunce. Asi po dvaceti minutach se dostava rada i na nas a vyrazime s Elistanem na Machu Picchu, ktere je v tu dobu zahaleno do bilych mraku. To nam ale nevadi, Elistan nam vypravi o historii a dela nam prohlidku. Kolem 8.hodiny ranni se mraky rozestupuji a zacina svitit slunicko. Foti se jedna basen a clovek si pripada jako na Pandore z Avataru :) je to jako byste byli na jine planete. To ovsem plati i pro ty davy turistu, obzvlaste pak pro ty, kteri se vydaji na Machu Picchu v podpatkach, s kabelkou a LV satkem :) ti jsou taky z jine planety.
Zed, kterou postavili Inkove s naprostou dokonalosti a bez jakekoliv techniky. Zdi maji mensi sklon a nikdy nemaji presne 90 stupnu. Jiz tehdy vedeli, ze timto predejdou zboreni nebo minimalizuji skody v pripade zemetreseni, ktera jsou v techto koncinach casta.
 |
My si po prohlidce Machu Picchu jeste uzivame vystup na Wayna Picchu, coz je v podstate ta vetsi skala cnici za mestem Machu Picchu a je povazovana za Hike of Death. Mistni pry uz prestali pocitat kolik lidi na tomto tracku zahynulo. Vystup je to celkem narocny. Schody a kameny jsou uzoucke, strme a kluzke. Kdo ma problem s vyskami by si tohle mozna mel nechat ujit. Vetsina tracku je obklopena stromy a krovim, ale posledni cast na uplnem vrcholu je celkem desiva :) Prvni vyhlidka je paradni, na druhou musite o kus vys, skrz dva uzoucke tunely ve skale. A prave z tohoto duvodu byste si meli s sebou vzit jen to opravdu nejnutnejsi a maly fotak - nejlepe nejaky kompakt nebo GoPro. Na nekterych usecich budete potrebovat obe ruce a nekdy i polezete po kolenou! Vyhled ale skutecne stoji za to. Slunicko v techto nadmorskych vyskach pere jako blazen, takze nepodcenujte mazani opalovacim kremem!
Mapka mesta Machu Picchu, kterou dostanete u vstupu.
Nohy se nam uz klepou a jsme radi, ze se dostavame zpet do Aguas Calientes k nasi skupince a davame si poradny obed a par drinku pred tim, nez nas odveze vlak a bus zpet do Cusca, kam se dostavame po 10.hodine vecer.
A rano je cas vyrazit opet na letiste. Je nedele rano a my musime chytit let v 7:30 z Cusca do Limy, kde se zda, ze nase dobrodruzstvi konci. Chyba lavky! V Santiagu musime zabit asi 7 hodin, kvuli spolecnosti LAN, ktera zmenila let a posunula ho o 5 hodin dopredu. Stravit 7 hodin na letisti v Santiagu se zda jako nemozny ukol. Tohle letiste, pokud muzete, vynechte. V 8 vecer vetsina fast foodu ci restauraci nema vetsinu veci z nabidky. Ty, ktere maji co nabidnout, neberou americke dolary a vy si musite vymenit penize na jejich pessos, za coz si samozrejme uctuji manipulacni poplatek. Fast foody zaviraji v naprosto nepochopitelne casy jako napr. 20:13 ci 22:23 :) Wifi existuje pouze pokud si koupite neco v nejake "restauraci". Jeji rychlost je ovsem zalostna a prejde vas chut...na vsechno. Prestoze se nachazite na mezinarodnim letisti, malokdo ma alespon zakladni znalost anglictiny. Doufame, ze sem nas uz vitr nikdy nezavane a pokud ano tak snad jen na kratkou dobu. I cestovani se spolecnosti LAN si rozmyslime. Jejich neochota cokoliv resit nas sokuje a my se utesujeme tim, ze mame proste jen smulu. Letusky na palube se ale o nas staraly celkem pekne, to se jim musi nechat.
Navstivit Machu Picchu, jeden ze sedmi divu sveta, je nezapomenutelny zazitek. Tim spis, pokud se rozhodnete pro jiz zmineny 4 denni Inka Trail Track a protrpite si cestu skrz Andy ve zhruba 4000 metrech nad morem. Samozrejme nejde jen o utrpeni, pot a drinu. Naskytnou se vam uchvatne pohledny do udoli, na skaliska, reky, ruiny, vodopady apod. Jakmile spatrite Machu Picchu, veskera ta drina vam prijde smesna. Peru neni ale pouze Machu Picchu, nabizi sirokou skalu mist jako napr. Jezero Titikaka, Colca Kanon, obrazce Nazca, dzungli, historicka mesta a Incke ruiny rozesete po cele zemi. Prestoze je to chuda zeme, ma co nabidnout a lide jsou privetivi a mili. Najite se a ubytujete se zde za nizke ceny. Ocekavani, ktera jsem mela se celkem naplnila a necekal me takovy kulturni sok. Mit zaklady spanelstiny je velmi uzitecne, predevsim pokud mate zajem se seznamit s mistnimi a jejich zivotem. V turistickych destinacich a hotelech se domluvite anglicky. Co se tyce historickych ruin Inku a prirody v Andach, naprosto me to okouzlilo. Mesta jako Juliaca a Puno nemaji krome turistickych promenad moc co nabidnout, slouzi spise jako vychozi body pro cestovani dal. Lima jiste muze nabidnout vic, ovsem nas zajem se ubiral smerem mimo mesta a hlavne do prirody, proto nemohu Limu nijak vychvalovat ani kritizovat. Cestu do Peru vrele doporucujeme!
Mapka mesta Machu Picchu, kterou dostanete u vstupu.
 |
| Pohled z Wayna Picchu na Machu Picchu |
Nohy se nam uz klepou a jsme radi, ze se dostavame zpet do Aguas Calientes k nasi skupince a davame si poradny obed a par drinku pred tim, nez nas odveze vlak a bus zpet do Cusca, kam se dostavame po 10.hodine vecer.
A rano je cas vyrazit opet na letiste. Je nedele rano a my musime chytit let v 7:30 z Cusca do Limy, kde se zda, ze nase dobrodruzstvi konci. Chyba lavky! V Santiagu musime zabit asi 7 hodin, kvuli spolecnosti LAN, ktera zmenila let a posunula ho o 5 hodin dopredu. Stravit 7 hodin na letisti v Santiagu se zda jako nemozny ukol. Tohle letiste, pokud muzete, vynechte. V 8 vecer vetsina fast foodu ci restauraci nema vetsinu veci z nabidky. Ty, ktere maji co nabidnout, neberou americke dolary a vy si musite vymenit penize na jejich pessos, za coz si samozrejme uctuji manipulacni poplatek. Fast foody zaviraji v naprosto nepochopitelne casy jako napr. 20:13 ci 22:23 :) Wifi existuje pouze pokud si koupite neco v nejake "restauraci". Jeji rychlost je ovsem zalostna a prejde vas chut...na vsechno. Prestoze se nachazite na mezinarodnim letisti, malokdo ma alespon zakladni znalost anglictiny. Doufame, ze sem nas uz vitr nikdy nezavane a pokud ano tak snad jen na kratkou dobu. I cestovani se spolecnosti LAN si rozmyslime. Jejich neochota cokoliv resit nas sokuje a my se utesujeme tim, ze mame proste jen smulu. Letusky na palube se ale o nas staraly celkem pekne, to se jim musi nechat.
Navstivit Machu Picchu, jeden ze sedmi divu sveta, je nezapomenutelny zazitek. Tim spis, pokud se rozhodnete pro jiz zmineny 4 denni Inka Trail Track a protrpite si cestu skrz Andy ve zhruba 4000 metrech nad morem. Samozrejme nejde jen o utrpeni, pot a drinu. Naskytnou se vam uchvatne pohledny do udoli, na skaliska, reky, ruiny, vodopady apod. Jakmile spatrite Machu Picchu, veskera ta drina vam prijde smesna. Peru neni ale pouze Machu Picchu, nabizi sirokou skalu mist jako napr. Jezero Titikaka, Colca Kanon, obrazce Nazca, dzungli, historicka mesta a Incke ruiny rozesete po cele zemi. Prestoze je to chuda zeme, ma co nabidnout a lide jsou privetivi a mili. Najite se a ubytujete se zde za nizke ceny. Ocekavani, ktera jsem mela se celkem naplnila a necekal me takovy kulturni sok. Mit zaklady spanelstiny je velmi uzitecne, predevsim pokud mate zajem se seznamit s mistnimi a jejich zivotem. V turistickych destinacich a hotelech se domluvite anglicky. Co se tyce historickych ruin Inku a prirody v Andach, naprosto me to okouzlilo. Mesta jako Juliaca a Puno nemaji krome turistickych promenad moc co nabidnout, slouzi spise jako vychozi body pro cestovani dal. Lima jiste muze nabidnout vic, ovsem nas zajem se ubiral smerem mimo mesta a hlavne do prirody, proto nemohu Limu nijak vychvalovat ani kritizovat. Cestu do Peru vrele doporucujeme!
Komentáře