Hned na letišti nás přivítala nádherná maorská výzdoba v podobě vyřezávané dřevěné brány s nejrůznějšími ozdobami, jako jsou třeba maorské masky. Letiště mělo další (pro nás) neobvyklou výzdobu - koberec s potiskem maorských slov, z repráčků zpívali místní ptáci nebo ostatní zvířata a na zdech visely fotky místní přírody. Prostě nádhera. Dalším, pro nás neobvyklým překvapením byla místní úřednice, která si nás vzala stranou a začala nás vyslýchat. "proč jste přijeli, co děláte za práci, co tu chcete dělat, kde budete spát dneska, a proč nebudete spát v Aucklandu?" Dost nás tyhle otázky zaskočily. Jako kdybychom byli nějací zločinci. Ale podle vyprávění našich kamarádů, tenhle "výslech" byl jako procházka růžovým sadem. Jejich zkušenosti byly MNOHEM horší.
Z letiště nás odvezl taxík do našeho nedalekého motelu, který měl na střeše obrovskou sochu místního ptáka kiwi :-) trošku nás překvapilo počasí, takže při večerní procházce po okolí jsem vybalila i snowboardovou bundu a bylo mi hej. Druhý den ráno vyzvedl Lucky náš karavan, ve kterém jsme celou dobu spali a prostě trávili většinu času. A hurá z civilizace. Vyrazili jsme na sever směr Cape Reinga - posvátné místo Maorů.
Po cestě na nejsevernější bod severního ostrova Nového Zélandu jsme se samozřejmě několikrát zastavili na místních vyhlídkách a plážích (Kai Iwi Lakes, Kauri Museum, Kauri walks, kde jsou ohromne stromy Kauri), mimo jiné i na 90 mile beach, která ve skutečnosti nemá vůbec 90 mil, ale asi jen 55 mil a dá se tam jezdit autem, autobusem, ale ne naším karavanem - tak trošku jsme zapadli. Nastesti, diky mistnim borcum, se nam podarilo opet vyjet a od te doby jsme na zadnou plaz radsi nejeli :)
 |
| Kaiiwi Lakes |
 |
| Tane Mahuta - Lord of the Forest |
Setkame-li se s prekazkou, ubrzdime to podrazkou...v nasem pripade ne tak docela :) jeden bejk mel uz nakroceno nasim smerem, coz nebylo vubec prijemne, ale nakonec se nastesti na nas vykaslal a sel si po svem a my mohli projet. Den zakoncujeme v jednom z kempu ve mestecku Ahipara
Druhy den vyrazime smer Cape Reinga - posvátné místo Maorů, kde duše jejich zemřelých opouští svět a putují zpět na ostrov odkud Maoři pocházejí - Hawaiki. Po ceste opet stavime kde se da a vymetame vsechny mozne odbocky :) Na Cape Reinga stojí maják a ve vodách, které omývají tento výběžek se mísí vody Tasmánského moře a Tichého oceánu. Strašně tu foukalo, ale počasí nám vyšlo nádherně a svítilo sluníčko.
Odtud jsem se odvážila řídit náš karavan. Moje první zkušenost s řízením na "špatné straně silnice" a ještě s takovým obrem :-) Cesta byla v pohodě, potkali jsme jen pár aut a nikde nebyly křižovatky :-) Když jsme dojeli do města, řízení jsem s radostí předala Luckymu a pokračovali jsme dál na jih.
Naše další zastávka bylo městečko Kawakawa s proslulými záchody, které vyzdobil rakouský architekt Friedensreich Hundertwasser. Ještě ten samý večer jsme zakotvili v městečku Whangarei, kde jsme přenocovali u Kiwíků. Byli to rodiče jedné z našich známých, která je v současné době v Londýně a dohodla s rodiči, že přespíme v jejím pokoji :-) Jejich přivítání a pohostinnost byla neskutečná. Od úžasné večeře, připravený pokoj s malým dárečkem, po prohlídku jejich zahrady s keři makadamiových ořechů, grepů a mandarinek, které nám dali na cestu a utrhli přímo ze stromu. Na cestu jsme si taky mohli natrhat guave přímo z jejich stromku na zahradě. Plody právě dozrávaly, tak jsme měli pěknou zásobičku vitamínů na další cestu. PO ceste jsme staveli jen na par mensich zastavkach, zadne velke zajimavosti nas nepotkaly. Treti noc travime v Kawakawa Bay, kde jsme zvolili ne zrovna nejlepsi kemp, ale zustavame pres noc, jde preci jen o par hodin. Odtud se vydavame do zhruba poloviny poloostrova Coromandel, protoze cely ho nestihneme objet. Volime tedy zkratku v podobe nezpevnene horske cesty, ktera je v prisernem stavu. A k tomu jeste leje jak z konve, takze si to valime asi 30km rychlosti. Dalsi zastavka - Cathedral Cove, což je skála na pláži, která má v sobě díru a vypadá to jako vstup do gotické katedrály.
 |
| Cathedral Cove |
Tam se začalo zatahovat.....a bohuzel sprchlo...
.....tak jsme se vydali k našemu karavanu, po cestě jsme trošku zmokli a jeli jsme na Hot water beach, což je pláž, na které si lopatkou vykopete jámu, ta se napustí strašně horkou vodou přímo z nitra Země a můžete se ohřát. Teplota vzduchu byla kolem 15°C a teplota vody se může blížit až k 64°C. My jsme meli stesti, nejaka rodinka nam rekla, ze se muzeme pripojit k nim. Meli peknej bazenek a my jsme nemuseli zurive kopat :) samozrejme jsme jim pomohli s udrzbou, protoze pisek se neustale bortil zpet do bazenku.
 |
| Zpet do detskych let :) |
A hurá do města Rotorua s kolíkem na nose. Tohle město se nachází v geotermální oblasti, kde je všude cítit síra, najdete tu spoustu míst s gejzíry a jezírky s bubajícím bahnem. Noc jsme planovali stravit nekde v kempu, ale protoze strasne lilo a nase navigace selhala a tocila nas furt do kolecka, byla tma a pozde, zapichli jsme to na nejakem parkovisti nedaleko centra Rotoruy. Zatahli jsme zaclonky a sli spat. Az rano jsme se dozvedeli, ze parkujeme u nejake tovarny, kam si to stradovala pekna spousta pracujicicj lidi rano na sichtu :) ehm, nastartovali jsme, a jeli jsme omrknout tamni jezero, u ktereho jsme provedli ranni hygienu, nasnidali se a nakrmili kachny. Pak jsme vyrazili do Rainbow Springs Wildlife Parku a pote do Wai-O-Tapu, kde se nachází rozlehlý areál s termálními jezírky, která hrají všemi barvami podle toho, co se v nich nachází. Tohle jezírko s oranžovým pruhem se jmenuje Champagne pool a bylo dokonce vyfoceno do National Geographic. Ale šampaňské se v něm kupodivu nenachází :-)
Více o oblasti Rotorua najdete ZDE
Tohle brčálově zelené jezírko bylo mnohem zelenější než na téhle fotce a byla to příjemná tečka za procházkou po celém tom "voňavém" areálu.
V maorské vesničce Whakarewarewa jsme se nezapomněli vyfotit s místními Maory, kteří nám předvedli své vystoupení, včetně bojového tance Haka, kterým původně zastrašovali nepřátele. Plazí jazyky, koulí očima, křičí a plácají se do nohou, hrudi nebo rukou. Člověk má až husí kůži a kdyby se nejednalo o kulturní vystoupení, tak před nima uteču :-) pocasi na prohlidku teto vesnicky nam moc nepralo a mrholilo. Taky jsme si dali maorskou specialitu - Hangi, coz je jidlo pripravene bud ve vykopane jame s rozzhavenymi kameny a nebo rovnou v jednom z jezirek s varici vodou.
Čas letí jako blázen a my už máme posledních pár dní na krásy tohoto ostrova. Nenechali jsme si ujít Lady Knox Geyser, který chrlí vodu několik metrů do výšky. Pote si prochazime park a obdivujeme bublajici bahno.
Nasleduje zastavka v Orakei Korako Geothermal Park. Tento park je pristupny pouze lodi, takze v ramci vstupneho se projedete lodi. Sice asi jen 5 minut, ale cesta je to pekna. Na druhem brehu mate moznost projit kratsi naucnou stezku. Lod se pro vas vrati, az si vsechno projdete a privolate si ji zvonkem :) k videni je spousta jezirek s geotermalni aktivitou, sirou a bublajicim bahnem. Je az neuveritelne, jak je zeme v teto oblasti ziva. Pocasi vyslo na jednicku takze nikam nespechame a vychutnavame si klidnou prochazku v tomto parku.
Vydavame se dal v nasem putovani a dalsi zastavkou jsou Huka Falls tesne pred jezerem Taupo.
Taupo - město a největší jezero Nového Zélandu. Tady už začíná přituhovat, fičí studenější vítr a i příroda je tu barevnější protože je podzim. Na severu ostrova je ale pořád všechno neskutečně zelené. V Taupu nocujeme v jednom karavan parku a taky se prochazime po meste a nakupujeme nejake ty suvenyry. A jelikoz je Novy Zeland zeme tisice ovci, davame si jehneci k obedu :) bylo vynikajici!
Na jih od jezera se nachází Mount Ruapehu, což je nejaktivnější a největší vulkán Nového Zélandu a najdete ho v Tongariro Národním Parku. Mimo jiné si tento vulkám zahrál v trilogii Pána Prstenů. Kolem tohoto vulkánu jsme bohužel jen projeli - opět nedostatek času. A jedeme dál a stáčíme to na sever, směr Auckland. Po ceste jsme se ještě stavili ve Waitomo Glow worm caves, kde se nacházejí fosforeskující červíci, který visí na stropě temné jeskyně. Fotit je nesmite, protoze by se lekli :) Hobbiton - místo kde jsou domečky Hobbitů z Pána Prstenů jsme taky bohužel nestihli.
A jsme zpátky v Aucklandu, kde trávíme posledních pár hodin našeho výletění. Musíme odevzdat karavan a dostat se na letiště. Tohle je nejvyšší věž Nového Zélandu - prohlídku jsme taky nestihli, ale nevadí, snad příště. Na Zélandu jsme určitě nebyli naposledy :-)
ZDE se můžete podívat na trasu našeho novozélandského putování.
Další zajímavosti a informace o Novém Zélandu najdete treba ZDE
Novy Zeland me naprosto nadchl. Kultura, priroda a dokonce i jejich uzasna hymna, kterou si muzete vychutnat v podani Cindy Ruakere ZDE. Nejedna se o zcela klasicke podani, ale vzdy mi z ni beha mraz po zadech.
Neda se hovorit o tom, ze jsme projeli cely severni ostrov, to v zadnem pripade... ale za 8 dni jsme preci jen neco videli. Vim, ze k videni je toho na Zelandu mnohem mnohem vic, a proto na Zelandu nejsme naposledy. Obzvlaste na jizni ostrov se strasne tesim a doufam, ze ten cas na navstevu jizniho ostrova prijde brzy.
Neda se hovorit o tom, ze jsme projeli cely severni ostrov, to v zadnem pripade... ale za 8 dni jsme preci jen neco videli. Vim, ze k videni je toho na Zelandu mnohem mnohem vic, a proto na Zelandu nejsme naposledy. Obzvlaste na jizni ostrov se strasne tesim a doufam, ze ten cas na navstevu jizniho ostrova prijde brzy.