V 7 ráno budíček, obléknout se do bílého, vzít s sebou jen to nejnutnější, nasnídat se a vyrazit na autobus do Centenial Parku, kde se konal Sydney Color Run. Už po cestě jsme potkali několik spoluzávodníků a hned jsme se cítili líp. Čím víc jsme se blížíli k Centenial Parku, tím více závodníků jsme potkávali. Bylo jednoduché najít, kde se akce konala a na obrovském prostranství se to hemžilo lidmi v bílém, kteří neustále přibývali. Atmosféra od samého začátku byla úžasná, nálada skvělá a počasí dokonalé. Co víc si přát? Počkali jsme na Johna s Caroline a vydali se do fronty, která čítala několik stovek, ne-li tisícovek "závodníků". Nebyl to klasický závod, účastníci mohli běžet, jít a nebo protančit 5km dlouhou trasu. Na každém kilometru na účastníky čekala barevná zóna, ze které nebylo možné uniknout bez barevných stop. První byla modrá-šmoulí zóna, následovala žlutá, oranžová a na konec růžová. Běhat se úplně nedalo kvůli spoustě lidí, ale to nám nevadilo. V cíli na nás čekala odměna v podobě pylíku s barevným práškem, který jsme mohli použít na sebe, kamarády nebo ho vyhodit do vzduchu s ostatními účastníky a vytvořít tak ojedinělý barevný mrak.
 |
| Blizime se do ruzove zony |
 |
| Tady jsme jeste cisti |
V cíli každý dostane pytlík s barevným práškem dle libosti a může se "dobarvit" pokud mu to v průběhu běhu nestačilo.
Jak je patrné, nám to nestačilo a řádně jsme se dobarvili. Na cestě domů nás lidi ve městě zastavovali a ptali se jaké to bylo. Mysleli jsme si, že řidiči autobusů nás vyženou a nepustí nás do autobusu, ale naštěstí jsme se spletli a naopak...řidiči byli milí a zajímali se o průběh závodu. Z čehož jsme byli celkem v šoku :-) Po příchodu domů jsme šli okamžitě na balkon, svlékli všechno oblečení, dali ho do kýblu a okamžitě šli do sprchy. Barvy ale nešly dolů tak lehce jak jsme si mysleli. Moje vlasy, na příklad, vyžadovaly dvojí mytí. Oblečení se pralo v pračce, ale ne všechno se vypralo. Ale vypralo se to víc než jsme předpokládali takže ve finále...spokojenost.