Lake Dove |
Lake Dove |
Shuttle v narodnim parku nas dovezl na zacatek trasy a pak uz jsme museli po svych. Pocasi nebylo zrovna nejlepsi, ale neprselo, takze pohoda :) vsude se valela mlha, bylo videt jen tak na 200 metru a krajina byla dost tajemna a ponura. Kolem cesty byly stovky wombatich bobku a nor :) pres den jsme zadneho nevideli, jsou to preci jen nocni tvorove, ale na konci dne se jich nekolik ukazalo. V prubehu dne se vystridalo nekolik druhu pocasi od slunicka, mlhu po mrholeni i dest. Nastesti nesnezilo :) Krajina byla jak z praveku, nedotcena. Voda v jezerech kristalove cista, vzduch tak cisty az nam z toho sla hlava kolem :) a vsude klid a ticho....proste nadhera.
Wombat Pool |
Wombat |
Freycinet:
Z Mt. Cradle Narodniho Parku jsme si to namirili na vychodni pobrezi pres Launceston, kde jsme prespali. Rano po snidani jsme vyrazili do nedaleke vinice pana Chromeho, ktery se do Tasmanie dostal jako teenager. Je to vyuceny reznik, ale zhruba kolem osmdesatky se zacal venovat vinu a produkuje jedno z nejlepsich tasmanskych vin. Pozemky ma nadherne a vino od nej jsme si proste museli koupit.
Dale jsme namirili na Bicheno, kde jsme si dali obed. Meli jsme velike stesti, ze meli v pondeli otevreno :) byl totiz zrovna "8 hour day", coz jsme se dozvedeli az po tom, co jsme potkali jednoho pana na plazi, ktery nam vse vysvetlil. Vystrasene jsme mu vypraveli, ze je vsude zavreno a zeptali jsme se, co se deje. Jedna se v podstate o jakysi neoficialni svatek. Temer vsechny obchody byly zavrene. V Bichenu jsme meli stesti a koupili si obed. Nemohli jsme si vybirat, ale lepsi nez byt o hladu. Obed jsme zhltli v aute. Byli jsme trosku ve skluzu a museli pokracovat do kempu ve Freycinet Narodnim Parku, abychom jeste stihli nekam vyrazit. Ubytovali jsme se v chajde a vyrazili na dalsi track. Tentokrat na Wineglass Bay Lookout. Ukazatele tvrdily, ze nam track zabere 3 hodiny a vzdalenost je ani ne pul kilometru, tak jsme se jim vysmali :) Smich nas ale po cca 20 minutach presel. V tu chvili se pred nami objevila skala a my museli vertikalne splhat nahoru. Zadne zabradli, zadne jisteni, proste nic :) Po ceste nahoru jsme opet nekolikrat staveli, fotili, kochali se vyhledem a nabrali druhy dech. Vystup na uplny vrchol vas odmeni nezapomenutelnym vyhledem na dve krasne zatoky. To, ze jsme na vrcholu byli sami nas zazitek jeste umocnilo a pripadali jsme si jako pani sveta :D
Pak nas ale cekala cesta dolu, ktera byla taky dost zapeklita. Obzvlast ke konci, kdy se prehnala mala prehanka a vsechny kameny byly kluzke a sestup byl o dost nebezpecnejsi. Jednalo se ovsem o par poslednich metru, tak jsme nastesti vsechno zvladli bez zraneni.
Pri tomto vystupu a sestupu jsme se poradne zapotili a tak jsme se na ceste do nasi chajdy stavili v nedaleke zatoce a vykoupali se. Pravda, nekteri z nas si jen smocili nohy :) V zatoce jsme ale nebyli sami, byl tam i malinky rejnok, ktereho jsme stihli vyfotit.
Vecer na nas padla unava. Aby ne, za cely den jsme toho zazili az az a jako tresinka na dortu byla jedna lahvinka (nebo dve??) od pana Chromeho :) spalo se nadherne :D
Pak nas ale cekala cesta dolu, ktera byla taky dost zapeklita. Obzvlast ke konci, kdy se prehnala mala prehanka a vsechny kameny byly kluzke a sestup byl o dost nebezpecnejsi. Jednalo se ovsem o par poslednich metru, tak jsme nastesti vsechno zvladli bez zraneni.
Pri tomto vystupu a sestupu jsme se poradne zapotili a tak jsme se na ceste do nasi chajdy stavili v nedaleke zatoce a vykoupali se. Pravda, nekteri z nas si jen smocili nohy :) V zatoce jsme ale nebyli sami, byl tam i malinky rejnok, ktereho jsme stihli vyfotit.
Vecer na nas padla unava. Aby ne, za cely den jsme toho zazili az az a jako tresinka na dortu byla jedna lahvinka (nebo dve??) od pana Chromeho :) spalo se nadherne :D
Happy people |
Baby sting ray |