Na polovinu kvetna jsme meli objednane letenky na Uluru. Konecne :) a protoze jsme chteli videt ne jen Uluru a Kata Tjuta, leteli jsme na Uluru, tam jsme pobyli necele tri dny a vydali se do Kings Canyonu. Odtamtud do Alice Springs, coz byla nase cilova stanice, ze ktere jsme leteli zpet do Sydney. Tak a ted hezky po poradku...
V rudem centru jsme stravili 6 dni, 5 noci. Ihned po priletu na Uluru nas privitaly desitky much. Meli jsme stesti, nebylo jich tolik a teploty se taky nepohybovaly kolem 40+ stupnu. Celi nateseni na prozkoumavani rudeho centra jsme zamirili k pujcovne aut, kde jsme si chteli vyzvednout jiz objednane auto a frcet do pustiny. Trosku jsme se museli s panem v pujcovne aut dohadovat, protoze se zdrahal nam dat 4WD a unlimited kilometry, ktere jsme si specificky objednali, ale pak ho to nebavilo a dal nam alespon unlimited kilometry. Klicky jsme meli v ruce a hura do auta, ktere melo byt zaparkovane na parkovisti pred letistem. Ano, spravne...MELO BYT..ale bohuzel nebylo. Pan byl cely nestastny, protoze to auto privezl od prodejce pred zhruba 5 hodinami a auto nekdo ukradl. Nebo se alespon zahadne ztratilo. Nase nadseni opadlo, ale ne na dlouho. Pan nam dal jine auto toho sameho druhu, ktere melo najeto cca 300km, coz je v techto koncinach jako nic. Auto bylo jako nove, meli jsme unlimited kilometry a bylo dokonce all wheel drive, takze jsme teoreticky mohli i na prasne cesty. Slava, muzeme odjet smer Outback Pioneer Lodge, kde jsme byli ubytovani nasledujici dve noci. Pokoj vypadal jak ze 70. let, zachody venku. Za tuhle nadheru si uctujou $198 za noc :) ale co, co nas nezabije, to nas posilni. Zacali jsme pomalicku vybalovat to nejzakladnejsi, kdyz v tu chvili Lucky zacal hledat svuj Kindle, ktery zapomnel v letadle mezi casopisy :( okamzite jsme volali JetStar, chvilku to trvalo, nez jsme se dostali tam, kam jsme potrebovali, ale pani byla celkem ochotna, vyptavala se na popis zapomenuteho predmetu, cislo letu atd. Po chvili cekani nam oznamila, ze Kindle se nasel. Hacek byl v tom, ze letiste za 10 minut zaviralo, takze jsme museli bleskurychle na letiste. Stihli jsme to a Kindle jsme meli zpatky :) ufff, tak ted uz snad muze zacit to prave dobrodruzstvi, na ktere jsme se tak tesili.
Prevlikli jsme se, ja si vzala i sitku proti moucham a jeli jsme, jak jinak, nez k Uluru a doufali, ze budeme moct vylezt nahoru. Dalsi zklamani :) bylo zavreno. Tak jsme si prosli Trasa Mala a obdivovali Uluru z povzdali. K veceru jsme prejeli na Sunset Parking, odkud jsme sledovali Uluru pri zapadu slunce. Je az neuveritelne, jak kazdou chvili menil tento monolit barvu. Po teto podivane jsme jeli zpet do mestecka a sli na veceri. V tamnim bistru meli bar s nekolika druhy masa, ktere si sami ogrilujete na BBQ, ktera jsou tam k dispozici. Kdyz jsem pana pozadala o "ty kureci spizy", jen se na me pousmal a rekl "devce, tohle kure melo kdysi zuby...je to totiz krokodyl" :-D Tak jsme si dali krokodyla a cider. Maso bylo takove gumovejsi, ale jinak dost podobne kureti. Dali jsme si jeste jeden cider, popovidali se stariky, kteri cestovali kolem Australie (ktere mimochodem z nejakeho duvodu pritahujeme) a sli jsme brzy spat, abychom byli cili brzy rano na vychod slunce.
Rano se nam moc vstavat nechtelo, ale vychod slunce u Uluru se jen tak nevidi, tak jsme do sebe kopli kafe a jeli. Na silnici byla kolona aut, coz jsme predpokladali, ale meli jsme casovou rezervu tak nam to nevadilo. Alespon jsme vedeli, ze jedeme spravnym smerem :) Vychod slunce byl taky uchvatny. Hned potom jsme jeli opet k Uluru a doufali, ze bude otevreno. Nebylo :) Aboriginci nemaji radi, kdyz po tomto monolitu turisti splhaji, tak prichazeji se vsemi ruznymi vymluvami, aby mohli tento objekt zavrit. Potvrdil nam to i mistni ranger Mike, ktery ma kazdy den rano pro turisty pripravene povidani. Tak jsme se rozhodli udelat track kolem Uluru. Je to cca 10km kolem dokola. Track je to velmi nenarocny, stale rovinka. V nekterych usecich se nesmi fotit (na zadost Aborigincu), ze pry to zneuctuje jejich pamatku a predky apod. Rika se, ze pokud nerespektujete jejich prani a lezete na Uluru, fotite useky, ktere se fotit nemaji, nebo si odvezete kaminek z Uluru jako pamatku, postihne vas nestesti. Ja jsem jejich prani respektovala, Lucky ne tak docela a nestesti postihlo nas oba :) Luckymu spadl jeho super krehky fotak na zem a ja jsem pro zmenu prisla o prstynek :( Sundala jsem si ho na jednom odpocivadle zhruba v pulce tracku, abych se namazala opalovacim kremem. A protoze jsem nechtela mit na prstynku krem, polozila jsem si ho vedle sebe na lavicku, namazala se, krem jsem soupla do batohu, lokla jsem si vody a vyrazila...bez prstynku. Prisla jsem na to az vecer, kdyz jsem si chtela dat sprchu. Veskere sperky pred sprchovanim sundavam a tentokrat jsem nemela co sundat. Okamzite jsme vyrazili na misto cinu, ale prijeli jsme s krizkem po funusu. Nikde nic. Jeli jsme taky do Uluru Cultural Center, Info Centra a nahlasili ztratu, nechali tel.cislo ale nikdo se neozval. Z toho plyne ponauceni, ze bez ohledu na respektovani ci nerespektovani Aboriginskych tradic, nestesti muze prijit kdykoliv.
Vychod slunce
Doufala jsem, ze se zadari si booknout scenic flight nad Uluru a Kata Tjuta, ale nikdo ten den nechtel letet a podminkou je, ze leti alespon dve osoby. Scenicky let dam holt nekde jinde :) Nasledujici den jsme vyrazili po snidani smer Kata Tjuta (taktez znamo jako The Olgas neboli "mnoho hlav"), coz je utvar nedaleko Uluru, ktery je casto nepravem prehlizen.
Kata Tjuta
Protoze jsme meli pred sebou dlouhou cestu do Kings Canyon a program na odpoledne, dali jsme pouze kratky track a frceli na sever. Cesta ubihala paradne, na silnici nebyla skoro zadna auta. Po ceste jsme natankovali u legracni pumpy uprostred niceho a snedli sandwich v aute, protoze venku by nas snedly mouchy :)
Do Kings Canyonu jsme prijeli vcas, ubytovali se v tamnim hostelu a jeli na kratsi track po okoli. Po tomto tracku jsme se vratili do naseho "resortu" a vydali se na zapad slunce, ktery byl uchvatny. Maji tam prostor s lavickami, vyhrazeny primo pro tyto ucely. Je tam i barman s malym barem, takze si muzete vychutnat zapad slunce s pivkem nebo sklenickou vina v ruce :) nocni nebe ani nemusim komentovat. Takovych hvezd jsem nikdy v zivote nevidela.
Zapad slunce King's Canyon
Zapad slunce King's Canyon
Dalsi den jsme dali 6km Rim Walk. Protoze bylo vedro, dali jsme si na cas a nikam nepospichali, meli jsme na to cely den. Much bylo min, ale stejne byly otravny :) Fotili jsme kde co, ruda skaliska nas uchvatila. Na nekterych mistech dokonce vidite sedimenty a vlnky ztvrdleho pisku, ktere kdysi formovaly dno praoceanu. Udajne jsou tyto vrstvy stare nejakych 330 milionu let, mnohdy i starsi! Obed v podobe toastoveho chleba s plechovkou luncheon meatu :) jsme zhltli v Gardens of Eden, coz je takova mini oaza dole v kanonu u malickeho jezirka se sladkou vodou.
Chtela jsem ve volne prirode videtThorny dragon,ktery vypada desive, ale nemel by vam nijak ublizit, zere jen mravence. Vodu vstrebava svym telem a sbira ji pri desti nebo kdyz pada rosa. Vodu pak malymi kanalky mezi bodlinami dopravi do pusy :) sikula. Nezadarilo se a tohoto tvorecka jsme taky nevideli.
tento krasavec se pred nami schovaval, foto z internetu
Vecer jsme sli na jidlo do jedine mistni hospody, ktera byla v podstate ve stodole :) mel tam zrovna koncert nejaky veleznamy country zpevak, o kterem jsme nikdy neslyseli :-D byl to fajn vecer v poradnem zapadakove s flakotou masa, ciderem, country hudbou, vsudypritomnym cervenym piskem a spoustou much.
Sturt's Desert Pea
Druhy den rano jsme vyrazili smer Alice Springs, kam cesta trvala nejakych 5-6 hodin. Nechteli jsme se vracet na Stuart Highway, tak jsme se rozhodli pro castecne prasnou cestu, na kterou mohou jen 4WD auta. Z vlastni zkusenosti muzeme potvrdit, ze lidi by tohle doporuceni nemeli podcenovat. Taky jsme si museli koupit povoleni, abychom se na tuto cestu dostali. Uzemi totiz patri Aborigincum, takze projizdite pres jejich uzemi. Tato trasa je o nejakych 150km kratsi, ale casove vyjde skoro na stejno jako kdybyste se vratili zpet na Uluru a tam se pripojili na Stuart Highway. Po prasne ceste se jede nejakych 150 km a na tomto useku jsme potkali asi 2 auta. A je to mnohem dobrodruznejsi :) Kolem cesty je spousta divokych koni, termitist a zrezivelych vraku aut. Pri pohledu do zpetneho zrcatka vidite jen oranzovy oblak prachu. Pokud se vam neco prihodi, mate docela problem. V jednu chvili jsme slyseli ranu jak z dela a mysleli jsme, ze mame neco s autem a ze je s nami konec. Pri dukladne prohlidce auta jsme neshledali zadny problem a pokracovali dal...dost vystraseni, aby se nam neco podobneho nestalo znovu :) Posledni usek byl asi nejhorsi. Byla tam nejaka objizdka v cca 40 cm pisku, kde byly vyjete koleje. Auto pekne "plavalo" a my meli nahnano, abysme tam nezustali trcet. Jakmile jsme videli konec prasne cesty, zajasali jsme :) a dost se nam ulevilo. To nejhorsi jsme meli za sebou a plni zazitku jsme jeli vstric Alice Springs, ktere bylo stale pekny kousek pred nami. Stavili jsme se v Glen Helen - jak jinak nez na zachod, vystridali jsme se v rizeni a pokracovali.
V Alice jsme nasli nas hotylek, vyhazeli veci a sli omrknout mesto a znamou telegrafickou stanici, ktera byla prvni v Australii. Ve meste i v okoli byla (kupodivu :) ) velika spousta Aborigincu. Vetsina jich sedi v zimnich bundach a cepicich kolem stromu a jen tak koukaji. Az pote, co jsme opustili Alice jsme se dozvedeli, ze je to jedno z nejnebezpecnejsich mist v Australii s obrovskou kriminalitou. Obchody a hospody maji ochranku, jsou zde Liquor restricted areas (neco jako alcohol free zones v Sydney) a plati zde specialni narizeni (Liquor Act), aby se redukovalo nasili zapricinene alkoholem. Vecer kdyz se uz stmivalo a sli jsme z obchodu jsme si pro jistotu prichvatli :)
Aboriginci, jejich historie, prava a obrana uzemi neni uplne jednoduche tema a je to na dlouhe povidani....takze to rozebereme az jindy :) prozatim si pustte filmCharlie's Country,kde je tato "problematika" celkem pekne zachycena.
Doufala jsem, ze se zadari si booknout scenic flight nad Uluru a Kata Tjuta, ale nikdo ten den nechtel letet a podminkou je, ze leti alespon dve osoby. Scenicky let dam holt nekde jinde :)
V Alice jsme nasli nas hotylek, vyhazeli veci a sli omrknout mesto a znamou telegrafickou stanici, ktera byla prvni v Australii. Ve meste i v okoli byla (kupodivu :) ) velika spousta Aborigincu. Vetsina jich sedi v zimnich bundach a cepicich kolem stromu a jen tak koukaji. Az pote, co jsme opustili Alice jsme se dozvedeli, ze je to jedno z nejnebezpecnejsich mist v Australii s obrovskou kriminalitou. Obchody a hospody maji ochranku, jsou zde Liquor restricted areas (neco jako alcohol free zones v Sydney) a plati zde specialni narizeni (Liquor Act), aby se redukovalo nasili zapricinene alkoholem. Vecer kdyz se uz stmivalo a sli jsme z obchodu jsme si pro jistotu prichvatli :) 
