Malý Vietnam v Sydney zvaný Cabramatta


Uz davno nam znami rikali, ze Cabramatta je raj pro milovniky vsemoznych asijskych surovin a autentickeho asijskeho jidla, predevsim pak Vietnamskeho. A protoze vietnamska kuchyne je jedna z nasich nejoblibenejsich asijskych kuchyni, rekli jsme si, ze musime do Cabramatty vyrazit. Zapomente na komercni restaurace a retezce asijskych spolecnosti. Tady se vam zamota hlava ze vsech chuti a vuni, ktere nikde jinde ve meste nenajdete.

Los padl na tento vikend a hned po snidani jsme vyrazili smer Cabramatta, ktera se nachazi nejakych 50 km od severnich plazi. Cesta autem nam trvala zhruba hodinku a parkovani v Cabramatte pak dalsich cca 20 minut, byl to blazinec. Hned jak prijedete do Cabramatty, prijde vam, jakobyste se ocitli nekde v Asii. Temer vsechny napisy jsou bud ve vietnamstine, filipinstine, cinstine, japonstine a dalsich asijskych jazycich, ktere jsem nebyla schopna identifikovat. Budovy maji takove ty asijske strechy, jejichz barvy hraji cervenou, zelenou, zlatou a cernou. Na ulici temer nepotkate belochy a vsichni si tak hezky svitori jazykem, kteremu nemame sanci porozumet a dohaduji se o necem. Nekolikrat nam prislo, ze se hadaji, ale asi si jen vypraveli nejake vtipy, protoze se pak zacali strasne smat :)

Friendship Arch na Freedom Plaza
Ze vsech koutu se linou vsemozne vune polevek, grilovaneho masa, ryb, uzasne vietnamske kavy ci prave upeceneho peciva. Mame v planu ochutnat co mozna nejvic jidel. Nemusi byt velka, staci od vseho trosku :) Jak uz to tak byva, plan nam uplne nevysel. Na listu priorit bylo zajit do nejstarsiho bistra/restaurace, ktera se specializuje na polevku Pho. Restaurace se jmenuje PhoTau Bay a najdete ji na teto adrese: 12/117 John Street, Cabramatta NSW 2166. Restaurace je povazovana za nejlepsi Pho restauraci v celem Sydney a zaroven za jednu z prvnich s nejdelsi tradici. Zalozena byla v roce 1980 jako poulicni stanek v garazi majitele. Po 35 letech vareni teto polevky si majitel vybudoval uzasnoou povest a na stul v teto restauraci si musite vystat frontu. Cekani ale stoji za to. Odmenou vam bude nejuzasnejsi polevka Pho, kterou jste kdy ochutnali. Ja jsem si objednala medium Pho Bo, tedy hovezi variantu, kterou mi prinesli ve snad dvou litrove mise behem dvou minut od objednani. Nechapu jak nekdo muze snist large variantu, tu mu asi prinesou v bandasce :) Maso se rozplyvalo na jazyku. Vyvar byl nabity chutemi. Mungo vyhonky, vietnamska mata, stava z citronu a palivost z cili vam v kombinaci s vyvarem a ryzovymi nudlemi vytvori v puse neskutecnou kombinaci chuti, kterou jen tak nezapomente. Slovy se tahle zkusenost ani popsat neda. Za medium polevku si uctuji $12.





S doslova plnymi zaludky se zvedame a na tvari mame blazeny vyraz. Neco tak dobreho jsme dlouho nemeli a jakoby se nam ani nechce z restaurace odchazet. Mame zalusk na dalsi typicky vietnamskou specialitku, kterou je vitenmaska kava s kondenzovanym mlekem. Maji dve varianty - horkou, prekapavanou variantu, kterou podavaji se sitkem, skrz ktere velmi silna kava pomalicku prokapava do sklenice, na jejimz dne je kondenzovane mleko. Druha varianta je ledova a tu vam prinesou jiz namichanou. Jak jsem jiz zminila, kava je velmi silna a kondenzovane mleko ji dela taktez velmi sladkou. Prochazime ulicemi, pasazemi a promenadou, kterou zdobi krasna brana (Friendship Arch na Freedom Plaza) a hledame to spravne misto, kde si dame vietnamskou kavu. Na nic jineho totiz v zaludku nemame misto, bohuzel. Brzy ale menime nazor a "zahadne" se nam nejake to mistecko v zaludku naslo, kdyz jsme videli obchod s filipinskymi dezerty. Nevime co driv, vsechno vypada skvele a exoticky. Po dlouhem premysleni objednavame Taro Balls Desert, ktery je podavany v celkem velike mise. Uprostred misy je kopec rozdrceneho ledu, zality wintermelon sirupem, neco co jsme v zivote neochutnali a ma to tedy pro nas zvlastne sladkou a lehce oriskovou prichut. Kolem dokola jsou pak sladke cerne fazolky, zelatinove perlicky, mangove a taro zele kosticky a kopecek prislazeneho taro korene. Prestoze je dezert obrovsky a na muj vkus dost sladky, je velmi lehky. Tuhle misu sdilime a kazdy se svou lzickou se snazime ulovit to nejlepsi.
 



V tuto chvili mame v zaludku tak litr polevky a mozna pul litru vody z roztateho ledu v dezertu. Vse zalevame wintermelon iced tea a musime to rozchodit. Opet prochazime ulickami a pasazemi a nechapeme, jak muzou v tesne blizkosti rybiho trhu prodavat svatebni saty a kytice a hned naproti vas ostrihaji :) Nejvic ale bylo, kdyz jsme v jednom z podchodu objevili jakesi BBQ misto, kde ve vyloze visely opecene kachny a dalsi maso a hned vedle mel, mimo jine, i gynekologickou ordinaci mistni doktor. Dve plastove zidle pred prosklenou ordinaci, se obavame, byla cekarna :)  


Na trzisti vyuzivame prilezitosti a nakupujeme moje oblibene rambutany a mangosteeny, ktere se obvykle nedaji sehnat v Coles nebo ve Woolies.


Zcela "nahodne" prochazime kolem stanku s vietnamskymi dezerty a musime se tam zastavit. Jist je hned nebudeme, ale do zasoby se hodi ne? :) takze kupujeme 4 kousky ruznych dezertu, o kterych nemame ani poneti, co jsou zac a jak chutnaji, a proto se ptame slecny, ktera je prodava. Velmi ochotne nam vysvetluje z ceho jsou a jake jsou nejlepsi :) k tomu si objednavame jeste jakysi zeleny balicek, coz je dezert zabaleny v bananovych listech.


Pokracujeme dal a v tom si uvedomime, ze je konecne cas na kavu. Vyhledavame tedy "kavarnu" (pokud se to tak da nazvat), kde jsme videli spoustu mistnich muzu, pochutnavajicich si na tomto lahodnem napoji. Volba byla jasna, kavarna vypada hrozne a jsou tam mistni...tam musi podavat skvelou a autentickou kavu. Servirka nemluvi anglicky...vubec. A proto se nas ujima mlady klucina, ktery nejake ty zaklady anglictiny ma a nam se dari objednat si dve ledove kavy. Jak je zvykem, na vsech stolech (ne jen v restauracich, ale i v kavarnach) je termoska nebo konvicka s jasminovym cajem  a malymi kalisky. Davame caj nez nam prinesou kavu a mame "uchvatny" vyhled na vylohu obchodu s potravinami :) 

Za vylohou maji naskladane baliky s tisicy druhy nudli, instantnich polevek, konzerv s chilli omackou ci kokosovym mlekem. Mistni obchody maji nepreberne mnozstvi vseho mozneho, na co si jen vzpomenete a mnohem vic! Vietnamskou kavu jsme meli moznost ochutnat jiz drive, nez jsme jeli do Cabramatty, a proto vime co nas tak zhruba ceka. Pomalicku ji srkame brckem a doufame, ze nam to neutrhne srdce, je vazne silna...ale skvela! Na nic dalsiho uz opravdu nemame v zaludku misto, a tak se vydavame zpet k autu. Jsme plni novych zazitku a zkusenosti s novymi pokrmy, o kterych neustale mluvime. Vsechno, co jsme dnes ochutnali bylo naprosto vynikajici a lahodne.



Cabramattu bychom popsali asi tak, ze se tam v nekterych ohledech zastavil cas, coz jaksi prispiva k celkove atmosfere. Vyvoj Cabramatty s nejvetsi vietnamskou komunitou mimo Vietnam byl velmi zdlouhavy a problematicky. Drogy spolecne s  krimianlitou  ovladaly cely vyvoj jeste donedavna (jeste kolem roku 2000). Soucasna situace ale vypada mnohem lepe, do Cabramatty se poradaji i vylety za poznanim kultury a hlavne skveleho jidla, ktere mohou mistni nabidnout a podelit se o nej.  Lide pracujici v restaracich ci vlastnici bistra a stanky s jidlem, vari jidla tradicnimi metodami a postupy tak, jak je to ucili generace pred tim. Jidlo je skutecne vynikajici a pokud mate volny den, urcite se jedte do Cabramatty podivat. Budete prijemne prekvapeni :)

Neco malo z historie Cabramatty:

Vyvoj Cabramatty byl celkem dramaticky. Pokud to chapu spravne, v 80. letech 20.stoleti byly otevreny hranice Australie pro desitky tisic uprchliku prevazne z Vietnamu. Za timto rozhodnutim stal tehdejsi ministr Malcolm Fraser, ktery tyto uprchliky privital s otevrenou naruci a dal sbohem doposud vyhradne "bile" Australii. Problemu bylo hned nekolik. Australie nebyla pripravena na takovy pocet uprchliku. Pritomnost prekladatelu ci informaci a prace pro uprchliky byla temer nulova. To navazuje na dalsi problem, a sice ten, ze uprchlici se svymi rodinami nebyli schopni radne integrace. Vetsina z nich neumela anglicky. To ovlivnovalo prevazne otce rodin, kteri ve Vietnamu hrali roli hlavy rodiny, rozhodovali, vydelavali penize a zivili rodinu. To v Australii nezvladli kvuli jazykove bariere a temer nulove podpore ze strany Australie, ktera to nezvladala. Tito muzi casto propadali depresim a alkoholu, protoze v jejich ocich "zklamali" a uz se nedokazali postarat o svoje rodiny. Starsi generace pristehovalcu z Vietnamu hledala azyl prave v Australii, protoze chteli utect komunistickemu peklu ve Vietnamu. Tito lide byli vdecni, ze je Australie prijala, vnimali to jako sanci na lepsi zivot nejen pro ne ale predevsim pro sve potomky. Byli si dobre vedomi toho, ze pokud by zustali ve Vietnamu, nemuseli uz by byt mezi nami. Bohuzel, mlada generace deti techto uprchliku to videla jinak. Neznali souvislosti, za jakych okolnosti se dostali do Australie a proc utekli z Vietnamu. Castou prekazkou byla opet jazykova bariera, kdy rodice mluvili vyhradne Vietnamsky a deti se odmalicka ucili anglicky. Nemeli tedy jak spolu komunikovat. Tim, ze rodiny nemely mnoho a nemely jak penize vydelat, deti ve skole samozrejme zaznamenaly rozdily, videly jine vrstevniky s peknym oblecenim, botami ci velkymi a bohatymi svacinami. Chteli to same, ale jak to udelat? Vetsina teto mlade generace propadla distribuci drog a pridala se k mistnim gangum, ktere okradali a prepadavali sve krajany. Do Cabramatty se sjizdeli lidi ze vsech koutu jen proto, aby si koupili drogy. Linka metra do Cabramatty se proto neoficialne prejmenovala na nechvalne prosluly "Junkie Express".

Za vietnamskou komunitu zacal mluvit politicky angazovany Phuong Ngo, ktery jak se pozdeji ukazalo, stal za smrtelnym utokem na jeho "protivnika" Johna Newmana v roce 1994, ktery chtel poslat problemove cleny Vietnamske komunity zpet do Vietnamu. Newman byl celkem nekompromisni. Bezproblemova multikulturni Australie je stale v nedohlednu. Napeti vrcholi utokem na Newmana, ktery otrasa celou Australii. Vietnamska komunita mlci, ne jen ze strachu rict co si mysli, ale take proto, ze stale neumi anglicky. Policie nema zadne dukazy a vypovedi svedku a trva ji to 7 let, nez usvedci Phuong Ngo a posle ho na dozivoti za mrize se zvysenou ochranou.

Na scenu se pak dostava Tchang Ngo, ktery krucek po krucku premeni Cabramattu z drogoveho hlavniho mesta NSW na mekku skveleho jidla, kam jezdi cim dal vice turistu.


Celkem pekny tri dilny dokument odvysilany stanici SBS se jmenuje  "Once Upon A Time In Cabramatta". 
Jeste stesti, ze jsme si ho pustili az po navsteve Cabramatty. Obavam se, ze pokud bychom si ho pustili pred timto vyletem, asi bych se tam moc netesila :) 

Komentáře