Six Foot Track

 

O Six Foot Tracku jsme toho slyseli mnoho predevsim od nasi kamaradky Amie, ktera ho vrele doporucovala a sla by ho klidne znovu. Urcite jsme ho nekdy chteli dat, ale porad ne a ne se rozhodnout. Vetsina zdroju hovori o tri dennim tracku, ale pokud jste ve forme a ujdete neco pres 20km denne s veskerou vybavou, pak vam budou stacit dva dny. A protoze se blizil prodlouzeny vikend a my nikam spechat nechteli, rozhodli jsme se pro vylet do Blue Mountains prave o tomto prodlouzenem rijnovem vikendu.

Six Foot Track je zhruba 45km dlouha "prochazka" z Katoomby do Jenolan Caves. Da se jit v obou smerech, ale spousta lidi doporucuje zacit v Katoombe, protoze posledni den tracku neni udajne nijak narocny. V pripade, ze byste se rozhodli pro opacny smer, tedy z Jenolan Caves do Katoomby, hned na zacatku a tesne pred koncem na vas ceka splhani do strmeho kopce, ovsem pokud mate radi vyzvu, do toho!

Pro ty, kteri neradi planuji a radi si ulevi, se poradaji organizovane tury s pruvodcem, ktery vam povypravi o hostorii, zajimavostech v okoli a zajisti ubytovani a stravu. Tohle je prevazne pro starsi lidi, kteri se nechteji tahat s veskerou vybavou, ale zaroven si chteji uzit pobyt v prirode.

Celi nateseni a nedockavi jsme jeli do Katoomby uz v patek vecer. Bylo nas celkem 6. V sobotu rano kluci odvezli dve auta do Jenolan caves a tretim nas vyzvedli v Katoombe. My holky jsme zatim dobalily posledni veci a sly vyzvednout beacon na policejni stanici. Beacon je takova krabicka, kterou kdyz v nouzi aktivujete, privolate si zachranare. Tak, my holky mame splneno a uz si jen uzivame krasne rozkvetlych keru a stromu vsude v Katoombe. Jaro je v plnem proudu a nase predpoved na vikend je naprosto spickova.

Kolem 11 hodiny nas kluci vyzvedavaji, jedem na rychly obed - posledni poradne jidlo pred trackem a hura k Explorer's Tree, kde track zacina.

to jeste mame vsichni usmev na tvari :)

ready to go...

Verte nebo ne, ale tento track ma dokonce i svou historii. Puvodne to byla stezka, ktera slouzila k prevazeni a dovazeni nejruznejsich veci pomoci koni. Stezka vedla z Katoomby dolu do Nellie's Glen, dale pres Megalong Valley (Megalong udajne v jazyce Aborigincu znamena "udoli pod skalou") az  do Jenolan Caves a byla objevena v roce 1884 na popud tehdejsiho premiera NSW, ktery povazoval takovou stezku za nutnost. A jak naridil, tak se stalo, a behem 11 dni byla stezka na svete. Vydani Zeleznicniho Pruvodce Modrych Hor z roku 1894 popisuje tento track nasledovne "Steep in places, but the romantic beauty of the surroundings amply compensates for the roughness of the ground". Se vsi uctou...my bychom tento track popsali trosicku jinak :)

A jak vlastne Six Foot Track prisel k takovemu jmenu? Tato stezka mela byt 6 stop siroka, aby se na ni vesly dva povozy najednou. Predevsim proto, aby se mohly vyhnout jeden druhemu a nezablokovaly tak celou cestu.

Dost ale historie a zpet do soucasnosti. Krosny mame na zadech, hulky v pohotovosti a jde se. Prvni cast cesty je z kopce...hodne strmeho kopce. Az si rikame, ze uz by to stacilo, nohy se klepou a to jsme jeste poradne nezacali. Hned jak jsme dorazili do udoli, cesta byla nenarocna a my se kochame okolnimi farmami. Za zady se nam tyci skaliska Modrych hor. Po zhruba 8 km davame prestavku, vybalujeme svacinku a nabirame sily na zbytek cesty.   

na ceste do prvniho kempu

Blue Mountains v pozadi

kdesi v Megalong Valley

prestavka bodla

Po ceste potkavame par zvirat...kone pasouci se na farmach, hady, ruzne jesterky, jezuru a klokany, coz nam zprijemnuje cestu.

potkali jsme i pakobru vychodni (tusim)

 

Dnes musime dojit do Cox River kempu, coz je celkem  nejakych 15km. Uz v tuto chvili se ozyvaji prvni puchyre na nohou a otlaceniny od krosny :)

Tesne pred koncem dnesniho putovani nas ceka houpaci visuty most z pletiva, ktery byl nainstalovany v roce 1991.

Nekteri jedinci nasi vypravy nejsou uplne nadseni, ale statecne a odvazne most zdolaji. Po prekonani mostu nas cekaji nejake dva kilometry a jsme v kempu. Rozbalujeme stany a mirime hned k rece, ulevit unavenym noham. Kluci se samozrejme svlekaji do trenek a jdou se vykoupat :) rozdelavame taborak a pripravujeme veceri. Musime nabrat sily na zitrek, ten bude nejnarocnejsi!

panske lazne alias Cox river

paradni uleva a masaz zarove

Materialy, popisky tracku a mapy, ktere jsme meli k dispozici nas bohuzel celkem zklamaly. Meli jsme je asi ze tri zdroju a kazdy zdroj uvadel jine informace, vzdalenosti a casove rezervy, takze to nas celkem privadelo k silenstvi. Par clenu nasi vypravy melo i fitness pasky nebo aplikce v mobilech, ktere merily vzdalenosti, prevyseni, kolik pater jsme vystoupali apod. Opet, kazdy mel jinou hodnotu :) nejednalo se ale o rozdil v metrech ale v kilometrech, takze i tohle jsme brali s rezervou.

Druhy den, plni elanu, prekracujeme reku zpet...tentokrat pres kameny, coz se zda byt mnohem dobrodruznejsi a zabavnejsi, ovsem nikomu nedochazi, ze smerujeme opet k mostu, ktery jsme prekrocili vcera. Ja a dalsi clen vypravy, Radka, jsme se ozvaly a dovolily si poznamenat, ze to nedava uplne smysl a ze mirime zpet odkud jsme prisli, ale zbytek vypravy nam jen suse oznamil, ze jsme asi zmatene a unavene a ze je mame nasledovat :) tak jsme je nasledovaly a dosli jsme k mostu, ktery jsme jiz jednou zdolali :-D timto se nam zbytek vypravy omluvil a my museli opet pres most, zpet do kempu a tam odtud teprve zacit. Ztratili jsme neco kolem hodinky a pul a celi uriceni jsme si uvedomili, ze jsme vlastne jeste ani nezacali a mame pred sebou nejakych 20km prevazne do prikreho kopce smerem na Mini-Mini Saddle.  Po par set metrech ztracim dech a plice ne a ne me dohonit. Tohle utrpeni trva nekolik hodin, behem kterych davame asi tri kratsi prestavky a na samotnem vrcholu dokonce i zaslouzeny obed. Tento usek trasy neoplyva zadnymi panoramaty, uchvatnymi vyhledy ci bohatou florou, naopak...ocistec do strmeho kopce, nikde nic, vyhled zadny a po ceste dokonce jezdi terenni auta, ktera za sebou nechavaji oblaky prachu, a kterym se musite vyhybat. Jedine, co vam trosku zvedne naladu je prozpevovani ptaku, ktere sice nikde nevidime, ale jsou slyset vsude kolem nas. Ja jsem si opet prosla nekolika zajimavymi fazemi - od naprosteho nadseni a radosti z toho, ze jsem v prirode, po nenavist terenu, ktery jsme museli zdolat druhy den, po fyzicke i psychicke vycerpani az po stav neskutecneho stesti a euforie, kdyz jsme dorazili do cile.
Je videt, ze track je narocny. Nekteri jedinci ho ani nepreziji...

Po obede je cesta uz tisickrat lepsi...alespon co se terenu tyce. Telo by slo, ale noham se uz nechce. Neni to uz do tak strmeho kopce, nicmene okolni krajina nema co nabidnout.  Skupinka, kterou po ceste potkavame ma naprosto stejny nazor a spolecne se tesime do kempu, ktery uz by nemel byt tak daleko.

Kdyz spatrime ukazatele ke kempu, oci se nam rozzari. srdce poskoci a jakobysme chytli druhou mizu. Prochazime branou kempu a mame v sobe neskutecny pocit vitezstvi...a to jsme jeste nedosli na konec :-D

Delame si zasoby vody, stavime stan, varime veceri a skoro se nemuzeme hybat. Nechce se nam ani tahat nase placatka s rumem a tak stojime kolem pomyslneho ohne v kruhu a placatka koluje do te chvile, nez ji spolecnymi silami vyprazdnime.

Druhy den se probouzime do slunecneho rana a sotva se muzeme pohnout. Kazdy pohyb neskutecne boli. Radka mela dokonce v noci svalovou horecku. Nic nas ale nezastavi a po snidani si to mirime do Jenolan Caves, ktere jsou vzdalene smesnych 10 km :) Cesta je pekna, az na par kratkych velmi strmych useku, les je krasny, ptaci opet zpivaji jako zbesili,  kdyz v tom se pred nami objevi poradny sesup dolu, coz je uz opravdu posledni cast, kterou musime zdolat. Trpi predevsim kolena, ale pohled na Jenolan Caves nas zene kupredu.

paloucek, na kterem se pasli klokani

Pocit, kdy dochazite do Jenolan Caves je neskutecny. Pro me to byl velmi narocny track, za hranice mych schopnosti, rekla bych. Ale o tom to je, dokazat prekonat to, co si myslite, ze je neprekonatelne. A kazdopadne, stalo to za to.

uz jsme za rohem

Vsichni mirime primo do bistra na ledove vychlazenou Colu, o ktere jsme snili od druheho dne :) Srkame preslazenou limonadu a uzivame si pocit, ze uz nikam nemusime chodit! Kolem nasich hlav letaji cerveno modri horsti papousci a zebraji jidlo. Krmit je ale nesmime a tak je jen pozorujeme a nemuzeme se jich nabazit.

Po zhruba pulhodince se opet zvedame, uvolnujeme misto dalsim a mirime si to k autum. Klasicka prijezdova cesta je ale uzavrena a bude prujezdna az za 45 minut, a tak jedeme druhou stranou pres Oberon. Zhruba na puli cesty mezi Jenolan Caves a Katoombou se ale auto naseho kamarada Martina rozhodlo, ze dal nepojede. Zacali jsme zhavit draty na vsechny strany, Martin musel objednat odtahovku a co cert nechtel, odtahovka mela misto jen pro jednu osobu. My jsme byli tri. Takze ja s Radkou jsme si sedly do stinu pod strom u silnice a cekaly na Luckyho, ktery uz pro nas jel z Katoomby. Tahle kovbojka je presne to co potrebujete po tri dennim tracku mimo civilizaci :-) ale hlavne aby auto bylo nakonec v poradku a oprava nestala moc penez.

Mezi Mount Victoria a Katoombou jsme si vytrpeli dopravni zacpu, ale od Katoomby uz to frcelo paradne. S prazdnymi zaludky si to mirime do vyhlaseneho vietnamskeho bistra, ktere Martin doporucil. Z auta se soukame jako zombies, svaly boli, ale touha se najist je silnejsi. Davame si vynikajici Pho polevku, vyuzivame splachovaciho zachodu - uzasna vymozenost :) Odvazime Martina s Radkou domu, loucime se a po 8pm dorazime domu. Na vybalovani neni ani cas ani energie. Davame sprchu a mirime okamzite do postele. Zazitku mame pozehnane, ne vsechny jsou sice pozitivni a prijemne, ale jak rika Martin, hlavne ze je zazitek silny :-)

Tady je profil tracku, ktery se na obrazku nezda byt tak hrozny, ovsem skutecnost je mnohem horsi. Pokud bych to mela shrnout, zazitku a vzpominek mame spoustu. Parta, se kterou jsme sli byla skvela a nebudu daleko od pravdy kdyz reknu, ze bychom znovu nekam vyrazili. Pocasi taky vyslo na jednicku. Co se tyce tracku, znovu bych ho rozhodne nesla, coz byl i nazor vetsiny nasi particky. Ne kvuli obtiznosti, ale spis kvuli tomu, ze nejde o nijak scenicky track s vyhledy na hory, udoli apod. Az na par vyjimek behem prvniho a posledniho dne nic extra necekejte. Druhy den bylo zklamani asi nejvetsi, jak jsem jiz zminila, zadne vyhledy, nikde nic, terenni auta, prach. Podle me nemaji auta na podobnych mistech co delat. V tomto pripade jde udajne spise o historickiu hodnotu, nez cokoliv jineho. Asi naivne jsme cekali, ze to bude podobne trackum na Zelandu (nase chyba, uznavam), ale o porovnani s tracky na Zelandu nemuze byt ani rec! Nebe a dudy. Track jsme si ale uzili se vsim vsudy a muzeme si ho tedy skrtnout z naseho seznamu :) 

profil tracku

Timto bych take chtela podekovat vsem za trpelivost s moji rychlosti a zminit, ze nektere z pouzitych fotek nejsou moje, nybrz vypujcene. Diky Martine :)