Skoleni na druhem konci sveta

Jak uz jsem zminila, zmenila jsem zamestnavatele a moje relativne nova role v teto firme vyzadovala radne zaskoleni. Prestoze nase kancelar v Sydney neni nejmensi, skoleni se odehravalo v nasi zakladne v Coloradu.

Sotva jsem jakz takz nabrala sily z cesty po Singapore, uz jsem zase okounela na mezinarodnim letisti v Sydney. Tentokrat smer DFW a nasledne DEN. Pocasi v cilove destinaci neslibuje zavratne teploty, ale tak hrozne jako predloni v Minnesote, kde se rtut teplomeru zastavila na -42 stupnich celsia, to rozhodne nebude. Neco kolem 15 stupnu pres den a v noci kolem nuly.

Qantas opet nezklamal a jejich posadka a servis byl skvely od sameho zacatku. Let byl ale z nejakeho duvodu opozden zhruba o 1,5 hodiny, ale casovou ztratu jsme trosicku dohnali ve vzduchu.

Po 15,5 hodinach vysedam v Dallasu a mirim si to ke gatu, abych chytila letadlo do Denveru. Dopravu po letisti usnadnuje vlak, nebo light rail, chcete-li. I presto jsem ale pribehla pozde... O 5 minut. Letadlo bylo pryc a museli me soupnout do jineho, ktere odletalo zhruba za 1,5 hodiny... Pohoda, rikam si.. Ovsem gate zmenili a ja musela vlakem na druhy konec letiste, kde gate opet zmenili a ja musela zase o kus dal.  Kocourkov hadr. Nasedam do letadla a posadka flotily American Airlines se nejevi uplne profesionalne, ale jsou vtipni.         Pokrikuji jeden na druheho z opacnych koncu letadla a bavi se s vami, jako s kamarady ze stredni skoly. Neco, co me uplne nevadi, ale nevim nevim, jak se na to tvarili panove z business class. 

Steward American Airlines si pujcil sombrero jedne z cestujicich a vital v nem pasazery

Uz jsem se pomalu loucila s tim, ze ridic, ktery me mel na letisti v Denveru vyzvednout, na me pocka. To se ukazala byt vice nez opravnena domnenka. Ridic byl fuc. Muj kufr se choulil nekde v rohu, kam me poslal nejaky asi spolupasazer, ktery si me pamatoval z letadla a poradil mi, kde bych ho mohla najit. Muj kufr putoval v letadle, ktere jsem zmeskala. Jemu se stalo to same. A protoze jsem se domnivala, ze nemam roaming a nechytila jsem zadnou wifi, zalarmovala jsem kolegyni puvodem z Colorada, ta mi sehnala adresu hotelu, cislo apod a chytila jsem taxika, ktery me odvezl. Co me na letisti velmi prijemne prekvapilo byly telefonni budky, ktere byly zadarmo na 10 minut volani kamkoliv po USA. Takze jsem si mohla udelat jakysi emergecy call.

Konecne v hotelu! Sprcha, trosicku vybalit, pit hodne vody a sipka do postele. Denver a Broomfield se nachazi v nadmorske vysce cca 1600 m.n.m., a tak nekteri jedinci muzou mit problemy s dychanim ci boslestmi hlavy. Ja mela ze zacatku jen problem s priserne suchym vzduchem, jet lagem a bolesti hlavy, coz behem jednoho dvou dnu odeznelo.

V pondeli jsem sla do kancelare poresit resty z minuleho tydne a porozhlednout se po nasi budove. Z kancelare i z hotelu mame uzasny vyhled na Rocky Mountains. Toho vyhledu jsem se nemohla nabazit, a o to vic, kdyz nam za dva dny nasnezilo.

Zamerem teto cesty bylo to, aby se novacci ze vsech kancelari setkali, poznali a poznali kulturu, produkty, vsechna mozna oddeleni firmy a predevsim, udelali si predstavu, kdo ma jakou funkci v teto organizaci. Program byl velmi nabity a v utery to vypuklo. Naplanovana kazda minuta od 7:30 rano do 8 vecer. Prednasky, produktova skoleni, predstaveni jednotlivych oddeleni, aktivity, obed, snidane i vecere byly naplanovane od utery do patku. Pripocitejte k tomu, casovy posun, pravidelne probouzeni zhruba ve 2 rano a ne a ne usnout, dale vyrizovani emailu, ktere se do vasi schranky hrnou zavratnou rychlosti a vy nemate kdy je vyridit a odpovedet na ne, natoz resit nejaky zapeklity pripad. Nastesti o vsechno ostatni bylo postarano do posledniho detailu - jidlo, doprava, hotel...

 

Vecer s kolegy neodolavame a davame si sklenicku v lobby naseho hotelu, kde byl obrovsky krb, ktery jsme vyuzivali prevazne prave pote, co napadlo par centimetru snehu a znacne se ochladilo.

 

Vyhledy z naseho hotelu a nasi kancelare byly krasne, primo na Rocky Mountains, ktere byly lehce zasnezeny. Musela jsem se hodne snazit, abych udrzela pozornost a nehypnotizovala ta panoramata...

Jeden vecer jsme meli volno, ale jinak to byla jedna prednaska za druhou, aktivity, prace na spolecnych projektech a o prestavkach se clovek snazi vyridit emaily, ktere za tuto dobu nashromazdil od australskych zakazniku a kolegu. Osobni volno je tenhle tyden temer neznamy pojem. Prestoze nemate na nic moc ani chut ani energii, behem jedineho volneho vecera, ktery jsme mohli stravit podle sveho gusta, jsem preci jen vyrazila do mallu se svoji kolegyni Antoinette z Dublinu. Mall byl asi 5 minut od naseho hotelu a zaviral az v 9. Prijemna zmena od australskych obchodu, ktere zaviraji ve vsedni den v 5 odpoledne. Zvladla jsem tedy bleskurychle nakupy, kterym jsem se nechtela nijak venovat, kvuli ne zrovna priznivemu kurzu AUD vs USD a ubyvajici energii. Presto se mi ale podarilo najit par paradnich kousku za hubicku :)

Vyhladovele jsme sly na veceri do taverny naproti mallu a ja ochutnala Sauvignon Blanc z Californie, ktere bylo velmi lehke...ne tak ovonene ovocem, jako ta z Noveho Zelandu, ale velmi prijemne me prekvapilo. Na Sauv Blanc ze Zelandu nedam dopustit, ale tohle bylo taktez vice nez vydarene a mohu jen doporucit. 

Po pozdni veceri je cas zabalit a pripravit veci na zitrejsi odjezd. V patek je program volnejsi a koncime ve 2pm, coz nekterym z nas dava dostatek casu rozloucit se s ostatnimi a presunout se na letiste. Na letisti se dozvidame o atentatech v Parizi. Nechapeme co se deje a jen doufame, ze patek 13. pro nas nebude nijak cerny a tragicky. Bohuze, tento den byl osudovy pro temer 130 lidi.

Denver opoustim kolem 5. vecer, preletame nad Rocky Mountains a prestoze je vidim jen v seru, snehove vrcholky jsou ve tme videt mnohem lepe nez zbytek hor. Rocky Mountains jsou temer 5000km dlouhe, rozpinaji se na uzemi USA a Kanady a nejvyssi vrchol – Mt. Elbert dosahuje 4400 m.n.m. Rockies jsou chranene narodnim parkem a je to velmi oblibena turisticka destinace prevazne pro ty, kteri maji radi pesi turistiku, kempovani, rybareni, lyzovani, lov nebo jizdu na horskem kole. A vubec se nedivim, hned bych tam vyrazila.  

Bye bye Denver

V Los Angeles mam vic nez 3 hodiny na to, abych chytila dalsi spoj do Sydney, takze se prochazim, okounim v souvenir a duty free shopech, davam si vyborne sushi a mirim si to ke gatu. Kdyz v tom....

svetelna instalace v LAX

...vybafne na me nejaky clovek a ja se nestacim divit :) nikdy by me nenapadlo, ze bych mohla potkat nektereho ze svych kamaradu ci znamych jen tak, prave tady a prave ted! Neuveritelne setkani, ktere mi udelalo ohromnou radost. Bohuzel mame jen nejakych 15-20 minut, behem kterych se snazime si povedet udalosti za posledni 2 roky, co jsme se nevideli. Povidali bychom asi jeste dnes, kdyby Mirovi a jeho kamaradovi neletelo letadlo zpet do Prahy pres Londyn. Tak snad priste :) jak je videt, nikdy nevite koho kde potkate!

Tentokrat muj let nema zadne zpozdeni a letadlo je plne. Po zhruba 14 hodinach se opet ocitam v Sydney a  jsem rada, ze jsem doma. Tesim se na sprchu, poradne jidlo a hlavne ustrice, seafood a poradnou kavu, kterou jsem v USA hledala jen marne.

Jen tak na okraj…

Kafe v Americe neni proste to prave orechove. Australie me svym kafem rozmazlila. Jit do Starbucks kategoricky odmitam, takze vyber kavaren se dost zuzuje. Kofein ale potrebuju, takze probiha hon na uchazejici kavu, ktera me probere a nezvedne se mi z ni zaludek :) v techto koncinach se to zda byt  jako nadlidsky ukol.

Nemuzu se ubranit pocitu, ze v Americe se ridi heslem "cim vetsi, tim lepsi a nebo cim vic ledu tim lip to chutna"...coz tedy neni zadna novinka, takze zasadne objednavam nejmensi kavu, kterou maji, standardni ci detske porce jidla, obleceni tak o dve az tri velikosti mensi a piti zasadne bez ledu. Led nasypou naprosto do kazdeho drinku bez ohledu na to, jestli je venku +30 nebo -40 stupnu. Naprosto opacny problem nez byl v Malajsii :D