Letosni pozdim je naprosto uzasny. Teploty se pohybuji stale kolem 23-25°C, slunicko sviti a prsi jen zcela vyjimecne. Oproti lonskemu podzimu, kdy jsme touhle dobou uz meli vytazene teple obleceni prevazne diky tomu cyklonu, ktery se tu ukazal, si letos uzivame slunicka, zabky jsme stale nesklidili a kratasy jsou stale v pohotovosti.
Jednu nevyhodu ovsem tohle paradni pocasi ma. Neprispiva k poradne urode hub...tedy alespon to tak vypada. Jak znamo, houby potrebuji hodne vlahy a destive pocasi. Ac jsem rada, ze slunicko stale sviti a hlavne hreje, tajne doufam, ze v oblasti Blue Mountains bude poradne prset...samozrejme jen kvuli houbam :)
Lonska houbova sezona predcila veskera nase ocekavani a vyrazila nam dech. Proto jsem s hruzou v ocich sledovala vyvoj pocasi a pocet destivych dnu nasvedcoval tomu, ze letosni sezona se nevydari.
Par emailu s info centrem v Blue Mountains nam ale ulehcilo rozhodovani jestli vyrazime nebo ne.
A tak jsme v sobotu rano vyrazili...
Budicek v 7 rano, sbalili jsme svacu, kterou jsme si prpravili v patek vecer a uz jsme si to mirili do Blue Mountains. Cesta byla skvela, maly provoz a slunicko krasne svitilo. Bohuzel, jakmile prejedete pres most pres Nepean river, maximalni povolena rychlost klesa na mnoha usecich na 60km/h. Kdyz k tomu pripoctete nekolik dalsich useku, kde probiha prace na silnici, musite pribrzdit na 40km/h. Tim se tedy nase cesta casove protahla. Na misto urceni jsme dorazili kolem 11 dopoledne a v lese jsme si to naramne uzili. Pocasi nemelo chybicku, obloha vymetena a prestoze jsme se nachazeli v nejakych 1100 m.n.m., bylo krasne teplicko. Vune lesa byla neskutecna...a tenk klid! Naprosty balzam na dusi.
Ja mela svuj nozik v pohotovosti, Lucky si ho pro zmenu zapomnel :) Loni si ho nebral, protoze neveril, ze neco najdeme. Letos si ho vzit chtel, a presto, ze jsem mu to rano pripominala, zapomnel ho doma :) plnil tedy funkci sberace a nosice a ja pak ty jeho ulovky docistovala...tymova prace!
Letosni sezona vs ta lonska
Jak jsem uz zminovala, letosni sezone jsem moc neverila a to jen diky tomu pocasi. Proste bylo a stale je dost sucho. Proto moje ocekavani nebyla buh vi jaka. Nu coz, kdyz nic nenajdeme, alespon se projdeme v uzasne prirode za skveleho pocasi.
Prvni rozdil, ktery jsme zaznamenali byl ten, ze jsme letos nevideli houby jiz z auta. A tak jsme se v prvni chvili trosku lekli, ze asi pojedeme domu s prazdnou. Loni jsme totiz videli stovky hub uz z hlavni silnice. Prestoze i letos by se daly houby doslova sbirat z auta (nevedomky jsme zaparkovali tesne vedle rodinky klouzku), hub bylo preci jen min. Kdyz rikam min, mam tim na mysli to, ze se po nich letos vylozene neslapalo. Lonska sezona byla naprosto vyjimecna a houbam jste se museli opravdu vyhybat.
Dalsi rozdil byl v tom, ze letos se houby tak trosku musely hledat. Opet tim ale nemam na mysli to, ze bychom hodiny bloudili po lese a nemohli narazit na jedinou houbu. Hledani v nasem pripade spocivalo v tom, ze jsme usli 10-20 metru a narazili jsme na jakysi pas hub, ktery se tahnul nekolik metru a cital desitky hub. Takze ja jsem na takovy pas narazila behem prvnich 30 vterin, stravila u nej par minut a sla dal. Po dalsi minute chuze jsem objevila dalsi pas a tim pro me houbareni skoncilo, protoze jsem naplnila celou tasku :) moc jsem toho tedy bohuzel nenachodila a nase auto, zaparkovane na lesni ceste jsem mela stale na dohled.
To Lucky si to uzil naramne. Nachodil toho mnohem vic a tim, ze nemel nozik, sbiral jen ty ciste a upravene houby. Kdyz jsme se sesli u auta, byl nadseny, ze letosni houbareni bylo zabavnejsi :) a to diky tomu, ze se houby preci jen trosku hledaly, nikoliv jen sbiraly.
Co se tyce vyberu hub, letos byl vyber omezenejsi a to hned ze dvou pohledu. Zatimco loni jsme meli stejne mnozstvi klouzku i ryzcu, letos byl vyber omezen pouze na klouzky. Ryzce jsme nasli jen jednoho. Tezko ric, cim to bylo.
Dalsi zajimavosti bylo to, ze bylo o dost min krasne cistouckych hub, ktere jsme nemuseli cistit. Letos jsme se asi unahlili a meli vyrazit o tyden dva pozdeji. Vetsina hub totiz byla stale pod jehlicim nebo mela stale spoustu jehlici na klobouccich. Vyhodou bylo to, ze houby, ktere jsme nasbiraly byly mlade, pevne a zdrave. Takze takove ty rozblemcane, stare a okousane houby uz v podstate nezname :) a pokud je v lese vidime, mame moznost si vybrat z desitek lepsich hub. Musim ale rict, ze nekterym vetsim houbam jsem se neubranila a pridala jsem je na nasi hromadku...na rizky budou jak delane :)
Jak uz jsem asi tisickrat zminila, lonska sezona byla vyjimecna v tom, ze hub byla obrovitanska spousta a byli jsme rozmazleni v tom smyslu, ze jsme si mohli vybirat ty nejluxusnejsi exemplare. Letos se nic takoveho nekonalo, ale i pres to bylo v lese hub pozehnane a mraky hub jsme v lese museli nechat. Za necelou hodinku jsme meli plne tasky, ja si sedla na parez a houby jsme protridili, castecne ocisitili a dali si svacu...uprostred krasneho borovicoveho lesa, ticho se rozhlehalo vsude kolem nas, sem tam jsme slyseli prozpevovani ptaku, kdyz v jednu chvili slysime z povzdali podivne zvuky... Divocak. Jsme jako opareni a cekame, co se bude dit. Nastesti zvuky po chvili ustaly a prase odbehlo pryc. Mam radost, kdyz vidim v prirode divoka zvirata, ale v tomhle pripade jsem rada, ze jsme divocaka nevideli :)
Naladu nam taky zlepsili horsti modro cerveni papousci a black cockatoos.
Priroda v 1100m.n.m. pripominala tu nasi ceskou. Brizy, jehlicnany, horske louky apod. Stromy hraly vsemi barvami od syte cervene, oranzove, zlate, na nekterych mistech stale zelene ci ruzne odstiny hnede. V kontrastu s brutalne modrou oblohou a slunecnimi paprsky to byla prekrasna podivana.
V lese bych byla klidne jeste dnes. Sbirat houby me proste bavi a ten klid v lese je k nezaplaceni. Lucky me musi popohanet, abychom vyrazili. Houby mame ulozene v kufru, jsme najedeni a je cas, abychom se vydali na dalsi zastavku... Hanging rock.
O tom, ale az v dalsim prispevku.
 |
| vetsi kousky na rizky, mensi houby treba zavarit |