4 lidi, 6 dni a desitky zazitku z oblasti, kde na vas chce zautocit snad vsechno co se hybe.
Cairns je destinace naseho dalsiho vyletu. Vyrazime do tropicke oblasti, kde se nachazi stovky milionu let stary destny prales Daintree, Velky Barierovy Utes a nespocet vodopadu ve vnitrozemi. Zamerne neuvadim konkretni vek pralesa, protoze ruzne zdroje uvadeji ruzne stari. Tentokrat nas doprovazeji Simovi, kteri s nami v Australii stravi pekne 3 tydny.
Nase "poprve"
Tenhle vylet byl pro nas premiera a to v mnoha ohledech. Poprve v Cairns, v oblasti tropickeho severu, poprve jsme stali pred letistem v Sydney a cekali, az otevrou jeho brany (leteli jsme hodne brzy), poprve kempuju bez svrchni plachty na stanu a temer bez obleceni, poprve jsme zazili to, kdyz se pristani napoprve uplne nezadari a pilot si to tesne pred pristanim namiri opet vzhuru do oblak, a poprve jsme se na zpatecni ceste opravdu zapotili kvuli lehke nadvaze zavazadel, za kterou chtel Jetstar doplatit nehoraznou sumu (z techto poplatku, koneckoncu vsechny nizkonakladovky zijou). Nejen, ze vazili naprosto vsechna nase prirucni zavazadla dohromady u check-inu, to se da pochopit, prestoze jsme z toho nebyli nadseni, ale i tesne pred nasednutim do letadla nahodne vybirali cestujici, vazili jim zavazadla a pokud meli jen lehkou nadvahu, zkasli je o $50! Takovy dukladny postup jsem u Jetstaru nikdy nevidela. Neco jsme tedy museli vyhodit a vahu sikovne rozdistribuovat, u cehoz jsme se pekne zapotili.
Scenicka cesta do Cape Tribulation
Do Cairns priletame celi nateseni, okamzite se svlekame do tilek a zabek a po 5 minutach z nas leje. Co me prekvapilo, byly dvoujazycne napisy na letisti v Cairns. Druhym jazykem byla cinstina. Nemela jsem nejmensi tuseni, ze v Cairns je tak pocetna cinska komunita.
Vyzvedavame auto, ktere nam Avis upgradoval na opravdovy korab. Holden Caprice je nase lod, ve ktere jsme na zadnich sedackach meli i male televize. V Cairns se vubec nezdrzujeme a mirime si to primo smer Cape Tribulation. Nakupujeme zasoby piti a jidla a samozrejme po ceste stavime na nekolika vyhlidkach a zajimavych mistech.
 |
| bratri jak se patri, bezpecnost nade vse ze? :) |
More je teple jak kafe a tepla sprcha za cely pobyt neni treba. Do Daintree pralesa se dostavame privozem pres reku Daintree, ktera je plna krokodylu. Vsudypritomne cedule varuji snad pred vsim - krokodyly, meduzami, zraloky, kasuary apod. V podstate vse v tropickem Queenslandu vam chce nejakym zpusobem ublizit. At jsou to jiz zmineni tvorove nebo treba vosy, ktere zamerne utoci na oci, obrovsti mravenci, hadi, pavouci, pijavice, komari, ale i zahave rostliny. Pred tim vsim se musite mit na pozoru.
 |
| cedule, kterou jsem nemohla nevyfotit |
Na nasledujici dve noci se nasim domovem stava Cape Tribulation Beach House. Je na samem konci Cape Tribulation vesnicky a za nim uz je jen prasna cesta, ktera vede dal na sever smerem na Cooktown.
 | |
| Mistni maji vytribeny smysl pro humor |
Teploty se pohybovaly pres den pres 26°C a neskutecne vysoka vlhkost tomu dodava poradne grady. Odpoledne jdeme na par kratsich naucnych stezek, obdivujeme naprosto vsechno a nase slovni zasoba se omezuje na "jeee", "ty jooo" "koukej na tohle" a "hele tamhle". My holky mame jeste ve slovniku zasobicku nekolika vykriku podle toho, na kterou potvoru zrovna narazime :) a ze jich neni malo! Kasuara jsme ale zadneho nevideli...a to jich je v oblasti pry strasna spousta.
 |
| Mangrovy jsou jakousi "skolkou" pro male ryby, ktere zde maji utociste a najdou zde bezpeci pred krokodyly i zraloky a vetsimi predatory. Pokud jsou tedy mangrovy pod vodou |
 |
| zvlastni kmen stromu |
 |
| ten prvni mensi vybezek je misto, kde jsme byli ubytovani |
Pestrobarevny podmorsky svet
Rano vstavacka v 7, uz v tuhle hodinu je 25°C. Vyzvednou si nas z Ocean Safari Tours a pojedeme snorchlovat na Velky Barierovy Utes. Tato spolecnost je jedina sveho druhu v oblasti Cape Tribulation, coz znamena jedine - mene turistu ve vode. Cilem nasi vypravy bude utes Mackay a utes Undine, vzdaleny zhruba 20km od pobrezi. Rano probehne informacni schuzka o tom, co mame a co nemame delat a jak se mame ci nemame chovat ve vode a na clunu. Bezpecnost predevsim. Navlekame se do snorchlarskych overalu, ktere nas maji ochranit pred meduzami, jejichz sezona prave vypukla a hura za rybkama. Hned jak skocime do vody, rozprostira se pred nami krasny barevny svet plny barevnych rybek, rejnoku, zelv, malych zraloku a plno barevnych koralu nejruznejsich tvaru a velikosti nebo taky zevy obrovske. Snorchlovani na barierovem utesu pro me a Luckyho nebylo prvni, uz drive jsme snorchlovali na samem jiznim cipu tohoto nejvetsiho zijiciho utvaru na svete. Nicmene, to bylo o nejakych 1000 km na jih, kde je koral trosku jiny. U koralu Mackay jsme videli modre, fialove, zlute, ruzove, bezove i zelene koraly - jak pevne tak ty pohyblive. Obe snorchlovaci mista byla prekrasna a jedinecna. Na tom prvnim bylo vice rybek, zatimco na druhem miste byl vice rozmanity koral. Fotek a selfiku se zelvami mame nepreberne mnozstvi. Meli jsme 3 GoPro kamerky a jeden podvodni fotak.
Na zpatecni ceste clunem jeden druheho prekrikujeme a nadsene si vypravime, co vsechno jsme videli. Mirime zpet do naseho Beach Housu, davame pozdni obed v mistnim baru , kde maji porce opravdu poctive a za rozumny peniz. Navic velmi chutne. Vyrazime na dalsi prochazku pralesem, u mokradu nas postipalo hejno tiplic, tak si za odmenu jdeme dat nanuka.
 |
| Jedna z mala tunek, ve ktere jsme se mohli vykoupat, aniz by nam hrozilo nebezpeci v podobe krokodylu |
 |
| Plaz u Cape Tribulation Beach House |
Ve 4 hodiny probiha u naseho Beach Housu naucna prochazka s mistnim borcem, ktery nam ukazuje Peppermint Stick Insect a jeho chovani, nejake pavouky, ptaci hnizda, stromy a plody, co jsou k snedku. Lizeme citrovym mravencum zadecky a na vlastni kuzi ochutnavame jejich kyselou az trpkou chut. Nase prohlidka konci predcasne, protoze v blizkosti plaze, kde se zrovna prochazime se nachazi i neslavne prosluly morsky krokodyl, ktereho mistni pojmenovali Clive.
 | |
| Pepermint Stick Insect |
Nahorni plosinou na Mission Beach
Cas je neuprosny a my musime druhy den rano odjet a dopravit se do Mission Beach, coz je zhruba 2,5 hodiny na jih - pokud nestavite. My stavime a to hned nekolikrat. A protoze mame radi vino a mame radi i mango, misto, ktere jsme nemohli vynechat bylo vinarstvi Golden Drop, ktere vyrabi mangove vino a likery. Samozrejme, ze si kupujeme par lahvinek na prilepsenou. O vinarstvi jsme vedeli uz drive. Luckyho kolega nam o tom kdysi vypravel a my jsme si tehdy objednali 6 vzorku, abychom ho ochutnali. To, ze jsme tentokrat jeli kolem byla naprosta nahoda. Na stromech, ktere jsme videli manga zrovna dozravala.
Dalsi zastavka je v mestecku Atherton, kde obedvame a v mistnim infocentru nam pani velice ochotne radi, co stoji za navstevu. Bohuzel, je toho strasne moc, na coz my nemame cas. V planu jsou vodopady v oblasti Millaa Millaa a koupacka v jednom z nich. Milla Milla vodopady byly po pravde receno dost velke zklamani, co se tyce koupani. Voda kalna a na nas vkus dost lidi. Jiste, meli jsme neco podobneho cekat, vodopady jsou hned u cesty.
 |
| Millaa Millaa |
Rozhodujeme se tedy pro okruh s dalsimi dvema vodopady v okoli Zillie a Elinjaa. Prvni zmineny jsme si prohlidli jen zeshora. Nase sance na vykoupani ve vodopadech byly mizive. Posledni z vodopadu nas ale nezklamal. Spadla nam celist a v mziku jsme stali v plavkach v tunce primo pod vodopadem. Particka, co se tam koupala pred nami byla prave na odchodu, takze jsme meli vodopad jen pro sebe. Plni euforie dovadime jako decka, strkame si GoPro kamerky pred oblicej a smejeme se jak pominuti. Jak malo staci k radosti :) Bohuzel, fotky z vodopadu nejsou uplne pouzitelne kvuli ustavicne mokre cocce, na ktere byly kapky vody.
 |
| Elinjaa vodopad |
 |
| Jedna z vyhlidek do udoli po ceste na Mission Beach |
Vecer si na Mission Beach davame 400g steak s neomezenym salatovym a dezertnim barem za $15, takze si asi dokazete predstavit , jak jsme se zridili :)
 |
| Mission Beach |
Druhy den rano nas clun odveze na nedaleky ostrov Dunk, kde budeme kempovat, chodit po ostrove a snorchlovat. Je opet priserne vedro. Stavime stany, snazime se vse ukryt do stinu a vyrazime na track kolem ostrova, ktery vede pres nejvyssi vrchol Mt. Kootalloo. Na ostrove jsou jedny zachody se sprchou, ktera skoro nefunguje. Pokud neni prilis sucho, muzete si nacepovat vodu z nekolika kohoutu, ktere jsme na ostrove videli. Vodu jsme si pro jistotu vycistili UV svetlem nebo prevarili. Najdete tam take nejake to verejne BBQ, ale uplne bych na jeho funkcnost nespolehala. My meli s sebou mini plynove varice, na kterych jsme si varili vodu na nase luxusni susene kempingove jidlo, ktere jsme si oblibili pri cestach, kdy nemuzete tahat klasicke jidlo a suroviny, ktere vas zbytcne zatezuji. Jidlo je vhodne prevazne na nekolika denni tracky. Jedna se o znacku Back Country Cuisine, ktera pochazi z Noveho Zelandu. Jidlo je susene mrazem. Na to, ze se jedna o susene jidlo, je velmi chutne, maji ohromny vyber od Mexican Chicken po jehneci na marocky zpusob, dezerty, snidane, smoothies apod.
 |
| foto pouzito z webovych stranek Back Country Cuisine |
Mt. Kootalloo
Track jako takovy neni narocny. Co je ale neprijemne je to vedro a vlhkost, takze si nezapomente vzit opravdu hodne vody. Pani v Infocentru na pevnine nam tvrdila, ze se to da jit i v zabkach. Coz o to, prvni cast (z kempu na vrchol) mozna jo. Cely track ale jit v zabkach by bylo silenstvi. Na ceste je spousta listi, vetve, koreny, kameny, jesterky, pavouci a i hada jsme videli. Obecne, vsechna zvirata byla tak trochu na steroidech - obri motyli, brouci, pavouci, i veliky jezura. Trackove boty nejsou treba, staci kdyz budete mit tenisky. Na vrcholu Mt. Kootalloo se vam naskytne prekrasny pohled na okolni ostrovy a Mission Beach.
Po ceste z Mt. Kootalloo smerem ke Coconut beach asi nikdo opravdu dlouho nesel. Ja byla v cele nasi vypravy a na posledni chvili jsem se zastavila asi 2cm pred 2 metrovou pavucinou, ktera byla natazena pres celou cestu a uprostred ktere sedel obrovsky pavouk s oranzovymi kusadly. Vse samozrejme v urovni meho obliceje. Vzala jsem nohy na ramena, to je jasny. A protoze pavucina byla opravdu pres celou cestu tak sikovne, ze neslo ji jakkoliv obejit nebo podlezt, museli ji kluci na jedne strane protrhnout, abysme mohli pokracovat dal. Pavouk takovych rozmeru ji urcite uplete za pul dne. Od tehle prihody uz chodi vepredu jen kluci. Cesta vyustuje na Coconut Beach. Doufajic, ze se ochladime ve vode skaceme do more, ale k zadnemu osvezeni nedochazi, voda je strasne tepla. Nikdy bych neverila, ze neco takoveho reknu, ale je to tak.
Pokracujeme dal, kolem pristavaci plochy pro mala letadla, dochazi nam voda i energie. Posledni usek se jde po plazi, kde neni jediny kousek stinu. Kdyz celi vyprahli dorazime do pristavu, neverime vlastnim ocim. Sunset Bar primo na plazi je otevreny a my neztracime ani vterinu a jdeme na jedno poradne vychlazeny. Lepsi konec tracku jsme si nemohli prat.
Cely okruh ma asi 10 km a to projdete pouze tak tretinu ostrova. Zbytek neni zcela pristupny.
Vecer bereme nasi lahvinku rumu a jdeme si do baru koupit Colu a vychutnat si zapad slunce.
Dozvidame se, ze syn majitele ostrova slavi narozeniny a spolecnost je velmi uzavrena. Jedini vetrelci na ostrove jsme my, ale majitele ostrova a jejich pratele jsou kamaradsti, dostavame drinky za opravdu lidove ceny a popijime s nimi na baru. Majitele ostrova a jejich pratele kali prvni ligu a party konci kolem 5. hodiny ranni.
My jsme sli spat mnohem driv a prave tady zazivame dalsi "poprve". Spime bez spacaku, bez vrstev obleceni a bez svrchni plachty stanu. Jinak bysme se asi upekli. Ani ja, notoricka zmrzlina se nepotrebuju nicim prikryt! Miluju Queensland :)
Rano chceme vsechno sbalit pred tim, nez vypukne nejvetsi horko a pote jdeme snorchlovat na nedalekou plaz Muggy Muggy. Snorchlovani tady bylo dost tragicky. Krome par nahodnych a osamelych tvrdych koralu a sem tam nejake rybky tu nic vic nehledejte. Prostredi pod vodou je az strasidelne, voda kalna a barvy se omezuji na odstiny hnede, bezove a nazelenale + cerna. Plaz je to pekna, lemovana palmami a asi nejzajimavejsi vec na teto plazi jsou priblizne 360 milionu let stare cerne kameny.
Zajimave je, ze na ostrove Dunk neni krome campovani zadne dalsi ubytovani. Na ostrove ale byl celkem luxusni hotelovy komplex. Ten byl ale poslednich 10 letech dvakrat temer srovnan se zemi. Tropicke cyklony se v teto oblasti vyskytuji celkem casto a ostrov Dunk mel tu smulu, ze ho cyklony postihly hned dvakrat. Kdyz majitele hotelovy komplex opravili poprve, netusili, co je za par let ceka. Kdyz se to stalo podruhe, vse prodali a do nekolika milionove rekonstrukce se podruhe nepustili. Nynejsi majitele ostrova proto nabizi pouze camping. Hotelove pokoje pomalicku davaji do kupy, ale jak je videt z obrazku, maji pred sebou jeste hodne prace.
Behem narozeninove oslavy se s nami dalo do reci nekolik hostu. Z jednoho z nich vypadlo, ze je to puvodni zamestnanec hotelu z dob, kdy jeste fungoval. Pred nejakymi 10-15 lety. Atmosfera na ostrove byla udajne diametralne odlisna od te, ktera na ostrove panuje nyni. Tehdy bylo na ostrove rusno, spousta turistu, spousta bohatych lidi, nekteri prijeli na svych jachtach, nekteri si prileteli svym soukromym letadlem a cely ostrov byl plny zivota. Dnes ostrov pripomina spis ostrov duchu. Pokud by se nekonala na ostrove oslava narozenin, asi bychom na ostrove nocovali sami. Jini turiste tam s nami nestanovali. Par turistu prijelo pres den, ale kolem 15:00 zase odjeli. Nam tohle vyhovovalo, nemame radi davy lidi a obvykle zvolime skromnejsi ubytovani pred nablyskanymi hotely, ktere nam prijdou tak trochu sterilni.
 |
| Takhle vypada cely hotelovy komplex |
Ve 3:30 nas vyzvedava lodka, ktera nas dopravi zpet na Mission Beach a my frcime na nasi posledni zastavku, kterou jsou Josephine Falls. Uz je kolem 5.vecer takze tam neni moc lidi. Po prichodu k vodopadum nam opet pada brada a vycitame si, ze jsme sem nejeli driv. Nadherne kaskady vody tecou pres vodou omlete a vyhlazene balvany. Voda se shromazduje v pruzracnych tunkach a zbytek divoce odteka dolu do udoli. Mit na sobe plavky, skocili bysme tam okamzite. Kameny byly tedy dost kluzke a otravovali nas tam ovadi (opet na steroidech) v hojnem mnozstvi. To byla asi jedina nevyhoda. Voda byla krasne pruzracna a velmi osvezujici. U vodopadu jsou 3 platformy, ze kterych je muzete obdivovat. Vsechny stoji za to. Pokud muzete a pojedete kolem, udelejte si cas a nenechte si tyhle vodopady ujit. Krasna tecka na zaver naseho kratkeho road tripu.
Ted uz jen zbyva postavit stan ve vesnici Fishery Falls. Tohle byla v podstate obydlena zatacka s kempem, hospodou a telefonni budkou. V bistru hned vedle hospody delaji klasicke fish and chips nebo steak sandwiche, ale pani, ktera je pripravuje vam naserviruje takovou porci, ze se vam protoci panenky.
Vracime se
Po par hodinach spanku vstavacka ve 4 rano a odjezd na letiste do Cairns, kde vracime auto, dohadujeme se s Jetstar zamestnanci ohledne vahy zavazadel, snidani vubec nestihame a ve finale nas ceka pristani jak vystrizene z hororu. Lucky prohlasil, ze uz nikdy nikam neleti :) snad to nebude tak horke, uz ted mam totiz predstavu o dalsim vyletu! :)
A tady je video zaznam o tom, jak jsme si to uzili.
Komentáře