Letos uz jsem byla tak nedockava, ze jsme na houby vyrazili na Aprila. Mozna jsme vyrazili moc brzo, mozna jsme to uspechali, ale clanky v novinach a reportaze v televiznich zpravach nasvedcovaly tomu, ze z lesa neodjedeme s prazdnou. A taky ze ne.
Zatimco loni jsme houbareni zfoukli za jeden den, letos jsme tomu dali vic prostoru a v Blue Mountains prespali. Moje vypraveni o houbach dokonce nadchlo nasi Australsko vietnamskou kamaradku natolik, ze se chtela i se svym brazilskym pritelem pridat. Nikdy nic takoveho nevyzkouseli a byli strasne zvedavi, jak takove houbareni probiha a jak vubec takove houby chutnaji. Znaji totiz houby jen ze supermarketu.
Jako kazdy rok, netrpelive sleduju pocasi a tajne doufam v dostatek deste, aby mohly houby rust. Letos k tomu prispely asi 3 tydny ne az tak vydatnych jako spis vytrvalych destu hned po tom, co skoncilo leto. I pres to ale bylo v lese celkem sucho. Mozna jsme to letos uspechali a vyrazili moc brzo, ale i tak byl nas ulovek fenomenalni.
Plan je takovy, ze letos budeme sbirat jen zlomek toho, co v letech minulych. Houby co nasbirame snime cerstve. Zadne zavarovani, zadne mrazeni, mozna jich par ususim, rozdam kamaradum, ale tim to konci.
Opet vyrazime chvilku pred 8 rano a v lese jsme kolem pul 12. Nasi kamaradi jeste nedorazili, tak se jen tak v rychlosti mrkneme do lesa, abychom zmapovali situaci. Jsem v soku a nemam slov...po houbach se slehla zem! Alespon to tak vypada v prvnich chvilich. Po chvilce nachazime skupinky ryzcu, jdeme dal a vidime dalsi a dalsi. Tu a tam nejaka ta skupinka klouzku. Nesutecne se mi ulevilo. Oproti lonskym a predlonskym znim mi les pripada "prazdny", ale ve skutecnosti je opak pravdou.Jdeme tedy zpet na cestu, vyhlizet zbytek party.
Opet vyrazime chvilku pred 8 rano a v lese jsme kolem pul 12. Nasi kamaradi jeste nedorazili, tak se jen tak v rychlosti mrkneme do lesa, abychom zmapovali situaci. Jsem v soku a nemam slov...po houbach se slehla zem! Alespon to tak vypada v prvnich chvilich. Po chvilce nachazime skupinky ryzcu, jdeme dal a vidime dalsi a dalsi. Tu a tam nejaka ta skupinka klouzku. Nesutecne se mi ulevilo. Oproti lonskym a predlonskym znim mi les pripada "prazdny", ale ve skutecnosti je opak pravdou.Jdeme tedy zpet na cestu, vyhlizet zbytek party.
Kolem nas projizdi nekolik aut, ktera jedou do lesa za stejnym ucelem jako my, z cehoz ja samozrejme nejsem nadsena - zcela sobecky :D Jakmile se jedna o houby, naprosto nepochopitelne se stavam strasne soutezivou a netoleruji zadnou konkurenci. Moje alter ego udivuje me samotnou.
Zbytek vypravy je na miste a vsichni muzeme vyrazit a naplnit nase kosiky. Zda se, ze nasi kamaradi houbareni propadaji a straslive si to uzivaji. Ptaji se nas na spoustu otazek a opravdu se zajimaji o vsechno, co je s houbami spojene. vsemu se divi, na vsechny houby poukazuji a maji ohromnou radost kdyz najdou dalsi :) Po pul hodince mame kosiky temer plne a jdeme zpet k autum. Prestoze mame hub mraky, jen tak do placu hodim otazku "jestli chcete, muzeme se popojet podivat o kousek dal". Vsichni okamzite zajasaji a tvrdi, ze potrebuji dalsi houby. Jedeme mozna dve minutky autem po lesni ceste, potkavame par dalsich aut a zatacime na lesni cestu, kde nikdo neni. Par metru od auta vidime rodinky ryzcu a les vypada mnohem zdraveji nez ten predesly. Hub je tu o dost vic. Je tu i vic klouzku, z cehoz mam radost. Doplnujeme kosiky a stovky dalsich hub v lese s tezkym srdcem nechavame.
 |
| usili peti lidi behem necele hodinky |
V lese je nadherne. Prestoze rano bylo celkem chladno, celou dobu mame modrou oblohu nad hlavami a slunicko nas pekne hreje, jehlici krasne voni a krome bzuciciho hmyzu a zpevu ptaku neuslysite nic jineho. Listnate stromy pomalu zacinaji zlatnout a cervenat a vypada to, ze pozdim je na ceste.
Vecer poradame houbove hody a houby varime na nekolik zpusobu. Pro nase kamarady je to premiera a moc jim chutna. Analyzuji chute, konzistenci, proces vareni apod. Ostatni lidi v kuchyni nam zvedave koukaji pres rameno a klepaji si na celo, ze tyhle prasivky budeme jist.
Mlhave rano nasledujici den neslibuje pekneho.Je celych 7 stupnu nad nulou a mrholi. Kuchyne v hostelu praska ve svech takze se jednohlasne shodujeme, ze pujdeme na snidani do jedne z kavaren v okoli. Po snidani nasi kamaradi odjizdi zpet do Sydney. My, kdyz uz jsme v Blue Mountains, si to mirime k Wentworth Falls, kde chceme jit na National Pass Track. O tom ale v nasledujicim prispevku.
Tady jsou jeste ukazky dalsich hub, ktere jsme na tracku videli. Prestoze nektere vypadaly lakave, s sebou jsme si je neodnesli.
Vecer poradame houbove hody a houby varime na nekolik zpusobu. Pro nase kamarady je to premiera a moc jim chutna. Analyzuji chute, konzistenci, proces vareni apod. Ostatni lidi v kuchyni nam zvedave koukaji pres rameno a klepaji si na celo, ze tyhle prasivky budeme jist.
Mlhave rano nasledujici den neslibuje pekneho.Je celych 7 stupnu nad nulou a mrholi. Kuchyne v hostelu praska ve svech takze se jednohlasne shodujeme, ze pujdeme na snidani do jedne z kavaren v okoli. Po snidani nasi kamaradi odjizdi zpet do Sydney. My, kdyz uz jsme v Blue Mountains, si to mirime k Wentworth Falls, kde chceme jit na National Pass Track. O tom ale v nasledujicim prispevku.
Tady jsou jeste ukazky dalsich hub, ktere jsme na tracku videli. Prestoze nektere vypadaly lakave, s sebou jsme si je neodnesli.
Doma samozrejme delam bramboracku s houbami, houbove rizky, ryzce na cibulce se slaninou, kubu, susim tri plechy a urcite bude i hovezi na houbach a smazenice.
Komentáře